Borneo - Kinabatangan river ( 20.3.2011 )

Z autobusaku jsme vyjeli casne rano do mista oznaceneho Kinabatangan. Neni to vlastne mesto, je to reka , ktera proteka vnitrozemim vychodniho Sabahu. Cely tridenni pobyt jsme si zaplatili dopredu. Rezervace je nutna. Cele to funguje jako takovy pionyrsky tabor, na co uz nas upozornili cesti turiste, ktere jsme potkali v Kuchingu. Trochu jsme ale pozapomneli nebo nam to valstne nikdo nerekl, kde na nas budou lide z tabora cekat. Dalkovy autobus nas ma vyhodi na chech pointu, nmistu u silnice, my vsak nevime presne na kterem. No neajk to snad dopadne. Vyrazime kolem sedme rano. Kdyz jsme asi v pulce 4 hodinove cesty do mista toho neznameho check pointu, prchazi pruvodci autobusu s telefonem v ruce a ze pry mame hovor. V tom rachotu motoru moc nerozumime, ale castecne chapeme, ze na misto vystupu nas samotny pruvodcu upozorni. Jak nas presne vystopovali prilis netusime. Nasim smerem vyrazelo nekolik autobusu. Ale povedlo se a to je dobre. Presne jak bylo domluveno, kolem obeda nas vysazyji na miste u silnice. Nastesti je zde restaurace,mkde se muzeme schovat pred dopternym sluncem. V poledne ma opravdu velkou silu. Nejprve si davame piti a ja neodolam a pustim se alespon do nudli. Postupne prijizdi mnoho mistnich na obedove zastaveni. Je to mile pokoukani. Uz utekly asi dve hodiny a my vlastne ani nevime, zda-li sedime na spravnem miste, jestli nemame nekam zajit sami, v kolik nas maji vubec vyzvednout?
Asi kolem druhe prijizdi autobus a v nem sedi kdo jiny nez nas kamos Arnaud a dve dalsi mlade Holandanky. Uz se tomu musime smat, jak nas vzdys Arnaudem cesta spoji. I kdyz tentokrat jsme trochu tusili, ze bychom ho mohli potkat. Kolem reky je ale vice taboru , no a my mame ten spolecny. Autobus nas veze dalsi dve hodiny blize do centra dzungle k rece Kinabatangan. Za jak jinak nez vydatneho deste vyndavame batohy a na male lodi se presouvame na druhy preh. Tady bude nase zahladna po tri dny a dve noci.
Poradne se nestihneme ani rozkoukat a vyplouvame na reku na prvni vypravu. V celem pobytu je hrazeno veskere jidlo a nekolik vyprav. Takze je o nas se vsim vsudy postarano. Podobnost s pionyrskym taborem je velka. I kdyz stale jeste silne prsi, my uz plujeme po rece. Nejsme tu jedinou lodi a turisru v oranzovych vestach celkem nabylo. Krizujeme sirokou reku od brehu ke brehu a pozorujeme deni kolem. Pruvodci uz priblizne vi, kde se co hybe, i kdyz jsme ve volne dzungli a tady muze vykouknout cokoliv odkudkoliv. Vidime nekolik druhu opic styribrnyc, oranzovyc, makaku, mnoho druhu ptactva, malych letcu, ale i velkych orlu. Dokonce jsme spatrili i velkeho cernozluteho hada. Je to asi samorost, protoze pruvodce vedel presne , kde ho hledat. Do okoli reky v nekterych  istech zasahuji i palmove plantaze. Tech bylo vubec v cast Borne, ktere jsme zatim projeli mnoho a mnoho. Dzungle musi chte nechte postupne ustupovat potrebam. Velke spolecnosti zabiraji velka uzemi a palmy zde sazi v hojnem poctu. Je to skoda, ale tak to ve svete dnes bezi.
Vracime se asi po dvou hodinach z vypravy, ktera nam neco ukazala, i kdyz ocekavany orangutan nas zatim miji. Gong oznamuje odchod na veceri, po ktere vchazime na pesi nocni trek do dzungle. Je nas docela velak skupina, takze si tneto pochod v holinach moc neuzivame. Vidime pavouka a obri netopyry. Vecer posedime na terase nasi chatky a pomalu se po dlouhem dni chystame na kute.
Po celou noc huste prsi a je to parada moci usinat bez klimatizace v prijemnem vzduchu s padajicimi konvemi vody na strechu. Jen matrace jsou ntrochu zavlhle, ale mozna to je jen pocit. Noc je klidna a spaci.
Ihned poranu, jak jinak nez v 6.00 uz musime byt nastoupeni u lodi na ranni projizdku. Samozrejme slovo muset zde neplati, ale mame to zaplacene. Ales jako mazak zustava v posteli a silny dest ho nedonuti vybehnout. Udelal dobre. My jsme s Arnaudem vbehli na molo, chvili koukali jako puci a potom si rekli, ze bude lepe vletnout zpet do postele a dospat to do snidane. Tak dopadli i oststni ,lodky. Nikoho silny dest nedonutil vyplout na vodu.
Tento den nas cekala dalsi vyjizdka na druhou stranu reky a do mensi ricky, ktera ustila do nitra dzungle. Trochu to pripominalo Selempin v Guatemale, ale jen hodne vzdalene,. Tam jsme nevedeli do ceho vjizdime a jeste byla absolutni tma. Tady to bylo mnohem klidnejsi. Na chvili jsme vybehli do dzungle, videli opet nejake opice, ptaky a brouky a vratili se zpet na lod. V podobnem duchu probihala i odpoledni vyjizdka a vsak za jiz umoudreneho pocasi. Nebyl ani dest ani silne slunce, coz bylo uplne nejlepsi. Dalsi nocni vypravu do dzungle uz jsme vynechali a radeji popili nejake to pivko a ve veselem duchu stravili posledni vecer v tabore. Spolecne s Arnaudem a Holandankama jsme ve stylu Karaoke predvadeli sva pevecka umeni. Nasel se i cas na prednes statnich hymn.
Rano jsete jednou vyrazime na reku a pro nas poslednim gongem jsme privolani k dojezdu z tohoto poteickeho a klidneho mista. Je to tu sice turisticky nastavene, ale kazdemu bych toto misto doporucil. My tolik stesti na zvirenu nemeli, ale turisty, ktere jsme potkali drive toto misto pohostilo pokoukanim na rodinku malych slonu a na atraktivni orangutany. Takove je ale dzungle, volna priroda. Dnes Vam ukaze neco a zitra Vas prekvapi zase necim dalsim. V tom je to nadherne, ze se to az tolik naplanovat neda. Stale u nas ale vede pohodovy kahau nosaty. Je to flegmaticky borec pohybujici se v korunach stromu a stale neco pozira. Reka je i plna krokodylu, kteri se ale pres den kdesi ukryvaji, jen v noci vyrazi a pri nasviceni je pry videt jejich nebezpecne pohledy.
Po mranu tedy opoustime tabor a maly minivan nas postupne odvazi na jednotliva mista , kam kdo prave smeruje svou dalsi cestu. Nas spolecne s Holandankama vyhodi u krajnice silnice a rika , ze tudy projizdi autobus nasim smerem. Holandanky brzky naskakuji , ale musi nepohrdnou sezenim na podl;aze. Je nedele a mozna z toho duvodu jsou autobusy plne. My mame stesti asi az za hodinu a pul a u silnice nas naklada minivan, ktery nas vese do asi hodinu vzdaleneho mesta. Odtud uz to mame jen tri hodiny do hranicniho mesta Tawau. Kdyz se ptame ridice v kolik vyrazi, rika , ze to neni o case. ale o tom , kdy se mu podari nabrat plny stav. To se si po 40 minutach podarilo.
V tuto chvili sedime s Alesem na internetu prave ve meste Tawau. Je nedele a my doufame, ze budeme rano uspesni se ziskanim viza, abychom odtud mohli vyrazit do indoneske casti ostrova Borneo, casteji nazyvane jako Kalimantan. Nevime presne, co nas tam ceka. Mame starsiho pruvodce z roku 2004. Taky zadni turiste se moc nemiri, takze nemame zadne informace. No uvidime, prvni rychle ziskat vizum a potom to ostatni.