Borneo - Ostrov Derawan - Kalimantan Indonesie ( 24.3.2011 )

Vyspal jsem se dobre. Poprve jsme s Alesem museli spat na jedne posteli. Nastesti byla docela velka a hlavne jina moznost se nenabizela. Polstare ve tvaru vetsich jitrnic jsme pouzili jako delici prostor mezi dvema tely urostlych namakanych sportovcu. Jeste pred spanim jsme syihli zajit na vybornou rybu. Bydleni ani jidlo drahe neni . Jen ta doprava.
Ostrov Derawan je vyhlasenym mistem pro potapeni. Ted vsak neni sezona, tak je misto opustene a tusrstu potkavame asi 10. K dvema z nich se jeste vratim, protoze pozdeji sev ydame spolecnou cestou.
Ostrov je velmi maly, cely se da obejit rychlou chuzi za patnact minut. Ubytovani se odehrava prave na zminenych molech nad vodou. Zkoumal jsem , jak funguje kanalizace. Puvodne jsme mysle, ze plastova trubka vede kamsi do pisku a dale putujealespon hloubeji do more. Vypadalo to tak, ale po odpolednim ustupu vodybyla trubka zariznuta tesne nade dnem a jen hromada kameni mela ukryt vse nehezke. Ale asi to maji vodni zivocichove radi. Primo pod chatou jsme videli v kamenech murenu, hvezdice a nekolik ryb a jezku. Voda byla velmi cista, ale tady bych radeji nesnorchloval.
Behem obchuzky nas vsichni zdravi a deti na nas pokrikuji Hallo Mister. Odpovidame jak jinak nez indonesky. Ihned za moly je jedna cesta z hliny, coz je hlavni Avenue celeho ostrova. Lide sedi , koukaji, prodavaji, maji-li komu a pusobi zde takovy ospaly klid. Na ostrove je mala mesita, policejni stanice, muslimsky hrbitov a mala elektrarna. Kdyz uz pomalu uzavriame kruh, dostavame se na jizni roh, kde se nachazi docela zana\edbany, zcela opusteny rezort. Nez dorazime zpet k nasi chatce , mijime jeste dva luxusnejsi resorty, ktere namji chatky jako my na molu, ale nad malyma plazema na sousi. Cely ostrov je vlastne tvoren jen bilym piskem a koralovym sterkem, ktery drzi pohrpomade koreny palem. Nikde ani noha , jen mistni postupne poupravuji a docistuji okoli bungalowu.
I kdyz neni az takove teplo, snazime se domluvit snorchlovaci vypravu na nejaky blizky ostruvek. Cena je ale vysoka. Ne tolik za pujceni vybavy, ale za dopravu clunem. Tady se nam moc snorchlovat nechce, protoze voda dosta ustoupila vrati se az po soumraku. Nemame totiz ani dostatek indoneskych rupiia a smena nebo vyber penez je tady nemozna. Musime stale hlidat satv indoneske meny. Rozhodnuti o moznosti snorchlovani nechavame na nasledujici rano. Dnesek jsme jen tak prorelaxovali. Velkym lakadlem jsou velek zelvy, ktere se prohaneji vodou vsude kolem nas. Staci stoupnout na molo a zelvy uvidime kolem. Jen v tuto chvili jeste netud\sime , jak se jim zceal priblizit.
Vecer jdeme zasednout k rybe a opet potkavame zminene dva z tech malo turistu. Jedna se od va postarsi pratele, jez na prvni pohled davaji poznat, jak procentuelni orientace se v nich hemzi. Dansky byvaly ucitel pry indoneskeho pritele potkal pred 26 lety na Bali. Od te doby putuji zivotem a cestami spolecne. Indonesky 50 lety maldenec Herman nam pomaha domluvit lepsi cenu na zitrejsi snorchlovani. Vyrazi na maly ostrov spolecne s nami a jeste pribereme Holandana, ktery prave na sotrov dorazil. POdelime se o naklady na lod a cena uz se jevi zajimava. Herman tu s Danem Erikem kratky cas, nez odjedou na svtebni hstinu Hermanovo svagrove zpet do mesta Berau, kam i my se musime odtud vratit. Budeme-li chtit, jsme srdecne zvani na tradicni svatebni obrad a o ubytovani pry se starat nemusime. Jeste nevime , jak se rozhodneme, ale spolecny odjezd z ostrova a dale autem do Berau alespon opet snizi naklady za cestu.
Rano se probouzime a tesime se , jak vplujeme do celebskeho more se snorcklem mezi zelvy, manty a jine prostodivne rybi tvory. Zase ale leje. Herman prichazi jeste pred odjezdem na snorchlovaci ostrov a rika, ze Holandan z akce odstoupil. Co my na to. Vzhledme k pocasi a navysene cene to tedy take rusime. Ten dest byl neprijemny, i kdyz cena jeste stale usla. Domluvame tedy odjezd z ostrova na pevninu. Mame tedy dve hodiny na to, abychom mohli byt zelvam blize. Starousedlici radi, ze kdyz natrhame bananove listy , privezeme je k molu a hodime do more, zelvy tuto laskominu uciti a pripluji primo k nam. Jsou nadherne a obrovske. Pozorujeme jak okusuji listy, pak na par metru odpluji a zase se vrati. Nejrve nas navstivila jen jedna , ale na dalsim molu jsme svedky souboje o potravu dvou nadhernych zelvaku.
Listy jsou dozrany, my balime krosny a opustime ostrov. Prijimame pozvani na ubytovani u sestry Hermana a taky pozvani na svatebni obrad, ktery pry trva az sedm dni a postupne jej navstivi az tisicovka hostu. Nejak se nam  letos vyhyba damska spolecnost. Zatim se prohanime v jeskynich, po kopcich a po rekach vetsinou mezi chlapama. A ted pozvani od chlapu, kteri maji blize k jemnosti a sedmi tisicum slov za den. No uvidime. Pry bude velkym potesenim pro vsechny videt bile turisty. Obrad zacina v patek, tak bychom chteli alespon na chvili poznat neco z mistnich zvyku. Na sobotu chceme koupit letenky a posunout se zase o neco jizneji a tim padem se ocitnout pod nultou rovnobezkou. Uz nam moc casu na cestu nezbyva a letadlo vyjde skoro stejne jako autobus. :Letadlo leti 45 minut, autobus stejnou vzdalenost za nejakych 16 hodin.
Vracime se tak do Berau a jiz dnes, ve ctvrtek,  jsme zvani do velmi rozvetvene muslimske rodiny.Je dobre se predstavit jeste dnes. Jako predskokan samotne svatebni oslavy je pry mala slavnost pro asi pulrocni dite. Chapu, ze je to neco jako krtiny u nas.
Tak uvidime, jak nas prijmou.