Borneo - Svatebni obrad v Berau - Indonesie Kalimantan ( 26.3.2011 )

Ani nevim, kde presne zacit toto psani. Ale snad mi cigareta k novym slovum pomuze. Mam ji primom pred sebou u pocitace, kour mi stoupa do nosu a uvidim, jak naplnim popelnik, nez tato slova v konecne zneni naplnim. To, co jsme behem dvou dni prozili ve meste Berau ve vychodni casti ostrovae Borneo na indoneskem Kalimantanu se stezi dalo naplanovat, o to vice to bylo pravdivejsi, realnejsi a povedenejsi.Puvodni obavy z toho, ze nabidka prisla od ruzovych mladencu se rychle vytratila. Ackoliv Herman, hlavni protagonista te dvojice na rozdil od nas oplyval 14.000 slov ( to by mu kdejaka divka mohla zavidet ) ujal se role pruvodce hostitele jaksepatri. Byl to trochu zasah do naseho svobodneho rozhodovani, ale tak to melo byt.
Strechu nad hlavou nam nabidla Hermanovo svagr, ktery tu zil se svou setrou. Uz od pocatku na nas byli vsichni moc mili. V teto casti Bornea tolik turistu neputuje , tak to pro ne a samiozrejme i pro nas bylo velke zpestreni. Bydleli jsme na kraji mesta a potteba vymeny penez nas vehnakla do maleho busu, zvaneho Bimo, ktery nas zavezl do mesta. Museli jsme , ato velmi radi zakusit i cinskou kuchyni v jednom bistru. Kdyz je vedle Vas rodily Indonesan, je to vzdy jine a nabidne se Vam jiny pohled. Behem navratu na ubikaci nas stale zdarvi mnoho lidi s usmevem na tvari. Trochu se mi nabizi myslenka, jak nekteri l;ide jednoduse odsoudi nekoho , o kom se rekne , ze je muslim. Nechci tady moc rozebirat casto zkreslene uvazovani, ktere je nam veru casto servirovano, ale skutecny dotek pravdy byva mnohokrat uplna jini. Zdejsi lide jsou zdvorili, pohostinni a velmi pratelsti.
Herman usoudil, ze bude lepsi vyuzivat pro presuny motorku, tak jsme s Alesem dostali k dipsozici jednoho skutra. Vyrazil jsem s Hermanen pro hlemy do Karaoke baru, ktery vlastni jeho druha sestra. Tato zivnost z ni pry na tyto pomery dela bohatou damu. Karaoke bar byl hrozny. Za denniho svetla uvnitr cerna dira. Casto se v techto oblastech za nazvem Karaoke bar skryva zivnost naplnena holdovani alkoholu a pritulnosti devcat v malych pokojiccich v zadnim traktu. Je to i jedno z mala mist, mozna jedine , kde se muze prodavat a chlastat alkohol. Nevyuzil jsem techto vylomenin, tak jsem alespon devcatum zapozoval a probehlo kratke spolecne foceni.
Uz dnes nas cekala jedna pred svatebni slavnost. Ve stejne rodine, kde se odehraje novomanzelske polibeni dnes vstoupi do oficialniho zivota novorozene. Jakmile jsme dorazili na misto, vitame se asi s padesatkou lidi z rodiny, pobiha zde mnoho deti, starci kouri na zaprazi a my jsme zvani dovnitr. Mistnost je nadheren vyzdobena a vsude je plno jidla. Male decko se postupne umistuje do male kolebky zavesen na strope a jsou dorikavany tiche modlitby. My jsme toho vseho soucasti, jen pozdeji se musime premistit do zadni casti mistnosti. To zacina oficialnejsi modlitba pro muze. Tato rodina je pry velmi ortodoxne muslimsky zalozena. Kdyz padla tm,a loucime se a mozna uz skoro stovka hostu se s nami louci u dveri. Tesime se na zitrejsi spolecne setkani pri svatbe. S tim pocitem zaroven usiname. Trosku nas prve zarazilo, ze ve vedlejsim dome, kde bydli setrenice, je ve vzduchu citi malarie. Jeji muz se cely chveje a priznaky pry jsou jasne. Asi nebude pochyb o tom, ze je to skutecne malarie.
Zapaluji si dalsi cigaretu a mohu psat vesele dal. Tak tedy: ackoliv jsme se mohli vzbudit pozdeji, meluzin z protejsi mesity tomu tak nechtel. Uz ve ctyri rano me kvilenim probudil. Ale postupne jsem si na jeho libe tony zvykl a opet usnul. Po skutecnem probuzeni jsme vyjeli na skutru do mesta koupit letenky na sobotni odlet nize do Bornea. O tom, jaka je tady moznost presunu, tedy v indoneske casti ostrova, se jeste rozepisu. Koupi letenek jsme vyresili dulezitou cast, ale to uz nas cekal presun k druhe Hermanovo sestre, kam jsme byli pozvani na obed. Hodovani na podlaze opatrene linem bylo velmi chutne. Podavala se polevka, ryze, grilovana ryba a to vse se mohlo dochutit sambalem, sosem z chili papricek a rajcat. Sambalem jsem jako velky priznivce palivych dobrot nesetril. Hermanovo danskeho pritele jsme nechali od rana samotneho u druhe setry a jelikoz byl velmi zavality a jidla privrzenec, musel trpet velkym hladem. Zajeli jsme na blizky market a kpupili mu take neco k snedku. Opet jsme byli zdrzeni nutnym focenim snad z kazdym z prodejcu. Ja naplnil svuj batoh vsemoznym korenim za par korun. Takze po navratu domu rad pripravim chutny pokrm z techto ingredienci.
To uz se ale blizil cas zacatku svatebniho obradu. Dozvidame se take milou zpravu, ze to, co se u sousedu zdalo malarii byti, bylo pouze velkou horeckou a neplecha je zazehnana. Sam marod uz dokonce vylezl pred dum a vypadal uzdravene. Jeste pred obradem jsme vsichni ctyri vyjeli do blizkeho muzea. Bylo bohuzel zavreno. Muzeum funguje pouze v sobotu a v nedeli v techto casech. Najednou ale kdosi prisel a rekl , ze nam otevre. V interieru muzea jsme mohli videt, jak se drive na ostrove zilo, jak si bydleli a jak hodovali davni sultanove. Take to, jak si zde bez zasahu evropske nadrazensoti zili kmeny Dajaku. Jelikoz uz na ceste nemam co cist, prepadla me touha a zacetl se v muzeu do historicky vzacne knihy koranu. Na strane 1254 me Ales upozornil, ze je cas misto opustit. Ac jsme si myslel, ze uz vyrazime na svatbu,. jeste jsme pribrzdili u dalsi sestrenice a alespon cajem se museli nechat pohostit.
Nemame zadne slavnsotni obleceni, tak jsme si nechali vyprat to, co tahneme velou dobu v batohu, at alespon vonime. Podminkou byly dlouhe kalhoty. Jakmile jsme dorazili na svatbu, uz zdali jsme poznavali stare zname ze vcerejska, kteri byli doplneni novymi hosty. Manzel s nevestou sedeli u krasne nazdobene steny mistnosti a cele osazenstvo je pozorovalo. Vse probihalo ve vesele a uvolnene atmosfere. Jakmile jsme vesli do mistnosti, opet zacalo vseobecne foceni. Radi jsme se vyfotili s obema novomanzely a posleze byli zavaleni jidlem, ktere jsme primo pred temi novymi milenci museli sporadat. Kdyz jsem mel prazdny talir, prislo dalsi jidlo, z ktereho jsem si obcas odskocil ven na vzduch mezi starsi mudrce a cigaretou s nimi vychutnal tuto udalost. Deti oblozili Alese jako sendvic a nechteli ho pustit ze zajeti. Museli jsme se jako ostatni stale usmivat. Bylo to vsechno tak prirozene, samozrejme bez alkoholu.Tato svatba pry probiha celych sedm dni a stale prichazi dasli a dasli hoste. Postupne se posouvame k vychodu a za hromadneho louceni oppustime obrad. Vecer jste posedime u reky, kde se po setmeni schazeji mistni a popijejicaj a kavu.
Uz jsem se tesil az zalehnu, rano opet brzy stavame na letadlo do Balikpapanu. Pred dome vyndavam z baglu posledni malou bnecherovku a to nastava velka udalost. Pani domu se moc nelibi, ze jednu deci teto male reklamni lahvicky chcem,e popijet venku pred domem. Clapske osazenstvo ale odjizdi pro Colu a michame specialni napoj. Alkohol v te premire sladke coly neni vubec citit, ale i tak tento popijeci cas pusobi slavnostne. Oni na alkohol nejsou vubec zvykli.
Davam si treti cigaretu a uz se blizim ke konci mehom psani. Stravili jsme prijemne dva dny, ktere nam diky Hermanovi ukazali zivot Indonesanu z jineho pohledu. Z toho realneho. I kdyz jsme si casto pripadali svazani jeho organizaci, stalo to za to. Jsme radi, ze jsme tu mohli alespon na chvili byt soucasti jich samotnych. Od soboty uz nam zase zacina vlastni samorozhodovaci cesta. Jaka bude dal, na poslednich sedm dni, to jeste nevime.
Kdybychom kdykoliv v budoucnu zavitali do Indonesie, jsme srdecne zvani od Hermana a Erika do jejich domova na Jave, kde travi teple dny, pokud je v Dansku nevlidne pocasi.
Ales nabouchal na stranky par fotek, tak se muzete mrknout.
...

Dneska ma moje nejstarsi sestricka narozeniny. Tak Miso, at vse je jak ma byt a ve spokojensti uzivej vse co k Tobe prijde. Vsechno nejlepsi.