Borneo - Z Tawau na indonesky ostrov Derawan ( 23.3.2011 )

Abychom vse stihli, ihned po ranu jsme z betonoveho hotelu vybehli na taxika a jeli na indonesky konzulat. Bohuzel otevirali az v devet, tak jsme museli chvili cekat. Alespon jsme stihli posnidat. Jakmile nam bylo umozneno vniknout k okenku, zacali jsme rychle jednat. Prosili jsme milou slecnu, aby zkusila veci vyridit co nejdrive. Museli jsme ukazat zpatecni letenku do Evropy a taky napsat prohlasujici dopis, ze se vratime zpet a v Indonesii nezustaneme natrvalo. ZVlastni. Zaplatili jsme kazdy asi 850 Kc a museli se spolehnout na bt\rzke vyrizeni. Slecna nam slibila, ze v jedenact bude vse hotove. Odjizdime tedy zpet na hotel, balime bagly a taxikem zpet na konzulat. V jedenact bylo opravdu vse hotovo. Slecna mela velkou radost, ze dodrzela, co slibila. My samozrejme take.
v Tawau jsou vsechny taxiky stejne drahe za deset ringitu. To usnadni dohadovani o cene. Taky se nam podarilo v bance vymenit starsi dolary, ktere v ostatni Malajsii nechteli brat.Chceme stihnout lod do Nanukanu, je to jedina moznost , jak se odtud posunout do indoneske casti ostrova Borneo, zvane Kalimantan. Jsme tu jedini tus\risti. Nikoho nepotkavame, jen se misime v davu s Indonesany a Malajci. Je velmi tezke se zorientovat, kdy, v kolik a za kolik nam jede lod. Ta ve dvanact je pry uz plna. Trochu nam nahanecstvi zacina pripominat Indii. Ujima se nas Maljec a snazi se prodat listek na treti hodinu. MOc neverime a jeste zjistujeme, co dal. Je to ale tezke v te vrave. Nakonec listek kupujeme a dve hodiny do nalodeni a vyrizeni celnich zalezitosti vyuzivame k obedu.
Nastupni pristav velmi dobre uklryty a prosmradeny hned vedle rybiho trhu je narvany k prasknuti. Prvni turista, ktereho jsme potkali je svalnaty a opaleny Ital. Jenom jsme se pozdravili, ale posleze, kdyz jsme hop znovu videli u celniho okenka, bylo nam ho lito. Uz chtel projit s listkem v ruce na lod, ale byl zastaven, ze nema vizum. Vubec nevedel, ze vizum potrebuje. Je to skoda, kdyz uz podstoupil vse k potrebne k nastupu na lod. Radime mu , jak nejrychleji vizum vyridit. Ale dneska uz to asi nestihne. Lod jezdi tak jednou az dvakrat denne.
Cekame po pruchodu imigracnim na lod a pozorujeme , jak se nastupiste plni vsemoznym nakladem. Tam se nemuzeme vejit, rikame si pro sebe. Pomalu se suneme k lodi a nastupujeme. Tahneme s sebou do podpalubi rychle lodi i velke batohy. To byla chyba. Zabrali jsme sedadlo navic, ale to jsme po chvili museli uvonit. Malem jsme museli uvolnit vsechna sva mista, protoze jsme nasedli do jine lodi a stali se z nas tak pro celou osadku oficialnimi cernymi pasazery. Strop[ilo to velky smich a poprask. Pry , ze si mame vylezt na strechu. Pruvodci jen machl; rukpou a nechal nas na miste. Cekali jsme. jestli bude chtit jeste jednou zaplatit, ale proslo nam to.
Na ostrov Nunukan jsme dorazili v poradku. Na celnici jsem musel ukazat lekarnicku a postupne popsat vsechny leky, ktere se v ni nachazi. Popisoval jsem a popisoval, az me to nechali zabalit zpet a s usmevem a pranim prijemneho cestovani se se mnou rozloucili. Ubytovali jsme se hned vedle pristavu v celkem drahem hotelu. Rano nas ceka dlouhy celodenni presun na ostrov Derewan. Zaciname si pripadat dost exoticky, tady uz zabloudi jen par turistu. Nejsou tu na ne moc zvykli. I s anglictinou je to mizerne, i na recepci hotelu si musi vystacit s maximalne deseti slovy.
Rano prichazime jen tak na blint do pristavu a vubec se nemuzeme dozvedet odkud, jak a proc?. Je sedm rano, vrata jsou na zamek, tak se jako par opstatnich cetujicich nebo spise prodejcu snazime prolezt pres retez k lodim. Nevime, kde koupit listek. Nikdo nam neumi poradit. Nakonec jdu zpet k brane, prijizdi frajer na mototrce a vytahuje prijmovy doklad. Platim mu penize za listek a vracim se za Alesem,. ktery uz v pristavisti pojida dve vejce s ryzi. SEdi na patniku a dava si do nosu. Davam si take dve na tvrdo a uz se blizi nase lod. Tentokrat nasedame do spravne lodi a plujeme do dasiho pristavu, kde musime asi po 2 hodinach plavby presyoupit. Bagly uz zkusene hazime na strechu, tak se nam sedi pohodl;neji. Lod uz je nepatrne min nacpana, nez ta pres hranice. V Taravanu vystupujeme a jak jinak, vita nas poradny slejvak. Nastesti nestihneme nastoupot do autobusu, ktery svazi lidi z pristavu. Bylo to stesti, protoze ihned vadla zacina ji vyvolavat Tanjung Selor, coz je dalsi dnesni mezizastavka. Nejprve musime cekat asi 40 minut nez se lod zcela naplni. Prece nepojedou s prazdnou. Cesta touto lodi nam utika. Zprvu prorazime vlny celebskeho more a pote plujeme po rece trochu do vnitrozemi. Jedinny mozny zpusob, jak se posunout nize do Kalimantanu.
V Tanjung Seloru uz opoustime lodarstvi a spolecnost by nam dale mela delat auta. Z teto diry se dostanete rychle, pokud si priplatite a pokryjete financne cele auto. Chyta se nas nejaky mladik z Indonesie a ze pry spolecne budeme moci ne tak dlouho cekat a take se podelime o penize. Asi vedel o cem mluvi, touto cestou se nepresouval poprve. Jeste pristupuji dve devcata a my bez dlouheho cekani vyjizdime. Toypta je pohodlna, ale jedinna cesta je hrozne. Silnice je plna vymolu a vymletych der, ze by i Karel Loprais mel se zdolanim velke problemy. Jeho Tatra by casto vyuzila svoje prednosti. Jen obcas se pred nami objevil rovnejsi bezdernaty usek, tak to mohl ridic rozpalit.
Do Berau, dalsiho mista prestupu dorazime asi kolem ctvrte odpoledne. Tady nastava trochu tvrdsi a nervoznejsi debata pri vybery dalsiho posunu. Ridic chce brutalni castku za dva pasazery. Ze pry uz dnes nih\koho nesezene, tak musime platit za cele auto. Zkousi to darebaci, vedi , ze nas maji v hrsti. V tom prijizdi nejaka rodinka a je tu vidina moznosti rozdeleni castky. Souhlasime, kdyz s nami pojedou jeste dalsi 4 dospeli. Cena se zda jakz takz. To ale netusime , ze 4 maly caparti se za pasazery nepovazuji. Vcetne ridice nas je v ne moc velke Toyote kompletnich jedenact zivych dusi. Cesta se zda nekonecna. Cekaji nas asi dve hodiny do Tanjung Batu, coz je pristav pro odjezd na malinkaty sotrov Derewan.
Mame toho plne zuby a vlastne ani netusime, kam to mirime. O ostrove skoro nic nevime, ani nevidime, ze by k ostrovu nekdo smeroval. Zacina se blizit soumrak a my projizdime nevabnym uzemim, kde je videt mnoho mist vypalene dzungle. Jen pahyly ohorelych stromu trci ze spalene pudy. Techto nehezkych mist je po ceste mnoho. No nejak se lidi musi uzivit, tak postupne zabijeji dzungli a snazi se na miste pestovat , co se da. Unaveni dorazime do maleho vesnickeho mista Tanjung Batu a parkujeme v pristavu. To uz padla tma a je neco pred sedmou hodinou vecerni.
Trochu nam to pripomina cestu do Selempimu v Guatemela. Lenka , Kacka i Dusan budou vedet, o cem mluvime. Cely den od casneho rana na ceste nekolika dopravnima prostredky s mnoha prestupy a nakonec upreni s pohledem na hladinu vody a neznamy horizont v dali. Opet se za celkem vysokou castku nechame nalodit do maleho clunu a odjizdime do asi 30 minut vzdaleneho tmaveho nevime ceho. Jen nas trochu uchlacholilo, ze jsme potkali v pristavu Sveda, ktery prave z ostrova odplul.
Postupne se pred nami objevuji nejp[rve mala a posleze i velka svetla ostrova. Hladina pod nami je temna a tajemne zahadna. Tma dokaze delat s vnimanim pocitu divy. Uz jsme ale na miste, vystupujeme na molu a behem chvile dostavame klice od male chatky , ktera si to lebedi primo nad hladinou more. Je to docela dlouha rada chatek na dvou soubeznych molech. Jsme radi, ze jsme na miste a take tento zatim poznany kousek ostrova nam pridava klidu na dusi. Jo, tady by se nam mohlo libit. Sedame na molo a pozorujeme hvezdy, ktere se po chvili zakaboni v tmavych mracich. Jen mesic nas na chvili pozdravi na uvitanou.
By; to dlouhy presun, ktery mozna vezme hodne sil, ale zaroven ukaze mnohe o mistnich lidech a prostredi. Je to realny svet. Take je videt veliky rozdil mezi cestovanim v malajske casti Bornea a teto indoneske.
Rano vyrazime na pruzkum ostrova.