O tom, jak nejpomaleji o samotě projet Jižní Ameriku z Kolumbie do Uruguaye, na ještě pomalejší motorce, skončit přepadená, v nemocnici, s motorkou na šroubky, uvíznout v zasněžených čtyřapůltisícových horách, nevědět, jestli je horší ujíždět v noci vzteklým psům nebo bouřce na rovné solné pláni, a ve vytouženém cíli po devíti měsících zjistit, že to bylo vlastně fajn a nechce se vám končit!
 |
|||
|
Dominika Gawliczková (*1992) |
|||
|
Projela na malých motorkách 25 zemí světa. Začala jezdit na motorce ve 13 letech a o 3 roky později vyrazila na první výlet v jedné stopě za hranice ČR. V 19 letech se vydala poprvé úplně sama na španělské motorce o objemu 125 ccm do Španělska a Portugalska na cestu dlouhou 9 840 km, která trvala 35 dní. Od roku 2013 jezdí na Yamaze Tricker 250, se kterou ve svých 20 letech podnikla cestu na sever Evropy přes 10 zemí, kdy najela přes 10 000 km. V létě 2014 dojela na tom samém motocyklu do Kyrgyzstánu až k hranicím Číny, což byla nejdelší česká ženská motocyklová sólo výprava. Půl roku na to vyrazila do Austrálie a Indonésie. Tentokrát však ne sama, ale jako člen trabantí výpravy na motorce ČZ 175. Nyní pořádá přednášky ze svých cest a v létě 2016 se chystá do Jižní Ameriky na Hondě Zoomer, o samotě, co nejjednodušeji, zpátky ke kořenům. |
|||
|
|
|
