LUJÁN

Dnes se vydáváme navštívit městečko Luján (čti luchán), vzdálené od centra Buenso Aires 70 km. Jedeme tedy nejdříve tři stanice metrem na náměstí Plaza Italia. Přes ulici naproti metru stojí několik autobusů. Hledáme číslo 57 a společnost Atlantida. Máme štěstí autobus vyjíždí za 10 minut. Stíháme koupit zpáteční lístky za 120 Kč.

Nejméně hodinu projíždíme severní částí města, pak vjíždíme na dálnici Panamerica, abychom za chvíli zase z dálnice sjeli. Autobus docela často zastavuje. Lidé vystupují a další nastupují. Na autobusovém nádraží v Luján dorážíme za dvě a půl hodiny. Počítali jsme, že 70 km nepojedeme více než hodinu a půl.

Luján je jedním z hlavních náboženských center v Latinské Americe. Pana Maria Lujánská je svatou patronkou Argentiny, Uruguaye a Paragaye. Impozantní baziliku postavenou roku 1887 v Lujánu na její počest navštíví více než 5 milionů návštěvníků ročně. Legenda praví, že v roce 1630 zakotvila v Buenos Aires loď vracející se z Brazílie. Na její palubě byla, krom jiného nákladu, malá terakotová soška pany Marie. Když jí vezli k novému majiteli po cestě Camino Viejo, zastavila kára na předměstí Lujánu, a pak už s ní nešlo hnout. Z káry začali sundávat balíky, aby odlehčili nákladu. Ale zbytečně, dokud nesundali malý balíček s panenkou Marií. Podle starobylé tradice zázraků to vzali jako znamení, že pana Marie sama rozhodla o cíli své cesty. Na místě nejdříve postavili malou kapli, ke které se všichni věřící chodili modlit. Později na místě vyrostl chrám.

Po hlavní městské tepně se pomalu přibližujeme ke dveřím Basiliky de Nuestras Seňora de Luján. Ulice je lemována stánky s náboženskou tématikou. Kupujeme malou sošku panenky Marie a svíčky, které chceme v chrámu zapálit. Ve společnosti dalších návštěvníků vstupujeme dovnitř. Dnes tu není mnoho lidí, a tak si interiér můžeme v klidu prohlédnout. Hned u vstupu, v poslední řadě lavic, polehávají na zemi dva psi. Nejspíš čekají na odpolední bohoslužbu. Tohle se mi na jihoamerických kostelech líbí nejvíc. Volnost a svoboda.

Malá soška panenky Marie Lujánské je vystavená na metrovém podstavci, po levé straně od oltáře. Panenka je oblečená do modrobílých šatů, a tak ze sošky samotné vidím jen obličej.

Přichází kněz a v ruce drží mikrofon. Tichým hlasem vybízí návštěvníky, aby si připravili věci, které chtějí požehnat. Lidé vytahují klíče od aut a domů, různé řetízky a prstýnky, ale také Loterias, výherní losy. Já u sebe nic takového nemám, a tak beru Kryštofa do náručí a odcházím čekat do davu. Nejdříve se všichni pomodlí, a pak už kněz bere kyblík se svatou vodou. Kropítkem několikrát cáká na lidi. S Kryštofem dostáváme také pořádnou dávku svaté vody na hlavu a ruce. Aby nám bylo požehnáno všem třem, dělíme se o naší svatou vodu i s Léňou. Zápiskem v knize u vchodu prosím panenku Marii, aby nad námi i nadále držela ochranou ruku.Mám rád jihoamerické kostely pro jejich zvláštní a pro nás tak odlišnou atmosféru. Basilika de Nestra Seňora de Luján se po dnešní návštěvě zařadí mezi mé oblíbené.

Na zpáteční cestě do centra BA jedeme jiným druhem autobusu. RAPIDO znamená rychlý, a tak doufáme, že ve městě budeme mnohem rychleji. RAPIDO přijíždí opravdu rychleji než ostatní autobusy, o pět minut J Takže se náš dnešní výlet malinko protahuje. Na ulice je ovšem stále vidět, stmívá se mnohem později. Nad dnešní večeří nemusíme dlouho přemýšlet. V supermarketu kupujeme půl kilový hovězí steak a červené víno. Kryštůfek dnes bude mít noky na cibulce, s lilkem a rajčaty.

V hotelové tančírně probíhá další lekce tanga. Hotelový hosté mají lekce zdarma. My jsme ovšem po dnešním dni tak utahaní, že tanec není ani pomyšlení. Ale krásně se to poslouchá a ještě lépe se na to dívá. Ovšem když to někdo opravdu umí J