Mnislav Zelený Atapana - Boj o vagíny nebo přijdou šikmoocí mravenci

Všeobecně se ve všech dějepisech vyučuje a traduje, že války  jsou pro získání nových území a pro větší moc. A tečka. Avšak ty přirozené cíle, někdy podvědomé, mající hodně blízko k instinktům, jsou u nás staletí potlačovány a pravé snahy jsou skrývány. Cíle, ke kterým jsme byli předurčeni často kryjeme  různými konvencemi, zákony, doktrínami a nejlépe cíly zástupnými. Lidé chtějí být  bohatí. Ale proč? To je jen vnější efekt. V něm  je skryt mnohem důležitější fakt,  který si mnozí třeba ani nepřipustí: přilákat pozornost žen.

Být úspěšný, být slavný, být dobrý, být chytrý. To je to oč tu běží? Ale proč? Aby byl muž viděn, aby se o něm vědělo, aby získal větší prestiž, větší pole působnosti, větší imaginární teritorium pro svoji pohlavní aktivitu. Aby mohl šířit své sémě, své geny. Vše ostatní je totiž pomíjivé. Mé geny budoucích mých potomků je samčí a tedy i mužský instinkt. Cíl chlapa je proto mít co nejvíce žen a potomků. On za to vlastně nemůže. Nevěrnost muže je od přírody přirozený úkaz, biologická přirozenost. Či spíše biologická nutnost? Muž tedy stále myslí a cítí  polygynně.  Byl k tomu předurčen. K tomu vlastně ta instituce polygynního manželství, čili mnohoženství vlastně vznikla. Z těchto důvodů vznikla i další pomocná instituce sororát. Aby manželství po úmrtí manželky byla i nadále naplněno, získává manžel automaticky sestru či sestry své zemřelé ženy. Tento zvyk se dosud běžně praktikuje u amazonských indiánů, ale byl obecně rozšířen ve všech původních kulturách. Možná řada z mužů má ve svém podvědomí  celé stádo svých „laní“. Kolumbijci  to říkají krásně, když se ptají: „Donde tienes tus vaquitas amaradas?“ („Kde máš uvázané své kravičky?“) Věrnost si vymyslela naše civilizace. Nastavení určitých zákonitostí vzniklo především s ohledem na majetek a jeho vlastnictví. Kde nikdo nic nemá a nikdo nic nechce, jen ty vagíny, tak jako u amazonských indiánů, nevěra se neřeší. Naopak čím víc dětí od kohokoliv, tím lépe. Kmen musí přežít. To je hlavní zákon, žádný majetek. 

Po celém světě je ve všech původních kulturách oslavován penis jako kult plodnosti. Když jsme v mayském městě Uxmal na Yucatánu před  čtyřiceti lety uviděl povalenou a rozlomenou kamennou sochu asi třímetrového penisu, tak mi to doklaplo. Stál na ústředním náměstí, jako hlavní symbol naší aktivity nutné k přežití, zatímco v našich tak zvaných civilizacích stojí  třeba jezdecká socha slavného muže-zakladatele státu. Španělští dobyvatelé ji ve svém katolickém zápalu povalili a rozbili. Avšak i sám Bůh ve Starém zákoně, v první kapitole Genesis,  praví zcela jasně: „Milujte se, množte se a naplňte Zemi.“  Důvod a úkol je jasný: zaplnit tuto Zem našimi potomky. Španělští conquistadoři  kamenný penis sice zbořili, ale šli do Ameriky, aby se tam nejen obohatili, ale i množili, což činili seč mohli. Bez ohledu na rasu a náboženství. 

Každá válka je ve své podstatě o tom samém. Není, jak se povrchně zdá,  bojem o teritorium a moc, jak se v prvním plánu zdá. V podstatě jde zase o skrytý boj mužů o ženy, skrytý boj rozsévat své potomky.  Byli k tomu předurčeni a jen těžko tento instinkt retušují. Nový zákon tyto vášně a instinkty upravuje do určitých mezí, které v Starém zákoně ještě nebyli. Tam u židů bylo  a dosud je na prvním místě rozšiřování jejich semene, což byla základní strategie přežití, jenž přešla i do politiky. Proto nebylo důležité,  zda muž zplodil děti třeba se svoji služkou, když jeho zákonná manželka byla neplodná, což  ona tolerovala a dítě za své přijala.

A právě z těchto důvodů původní kultury všech světadílů oslavují penis jako středobod své existence. Není to  jen ten Uxmal, bylo to všude. Muiská kultura v dnešní Kolumbii podobnými sochami doslova oplývá. Dodnes je můžete vidět v celých řadách a v důstojné výšce tří i čtyř metrů nedaleko Villa de Leivy nebo v centru města Tunjy, kde bývalo hlavní město muiských Hunzů. Staří Močikové z předkolumbovského Peru nám také zanechali  své penisové památky. Když jsem je v Limě poprvé viděl v roce 1969 v soukromé sbírce, neboť do té doby se ještě z výše uvedené pruderie  nevystavovali, docela jsem se v přítomnosti dívky-průvodkyně pýřil. Z keramických nádob jednometrových penisů se mohlo i pít, jiné při pití dokonce hvízdaly. Močická keramika dokumentuje podle naší terminologie až obscénní výjevy. Podobně jako kámasútrické reliéfy na zdech hinduistického chrámu v Kadžuráhu, jež však už bereme jako umění. U Močiků také jde o návody či dokument, jak být dobrý a schopný. Močický chlap to třeba dělá za každé denní situace, neboť čas nelze ztrácet. A tak žena třeba sedí za tkalcovským stavem, pracuje a ještě k tomu kojí, zatímco chlap ji „bere“ odkud je to možné, zezadu, zboku. Anebo jen unaven leží, zatímco mu žena masíruje pyj, aby z něj dostala poslední kapku, zdroj života. Velký penis,  je cíl všech chlapů, a proto si jej v skrytu, podvědomě stále poměřují se svým mužským okolím, třeba v sauně nebo na nudistické pláži ( tzv.šatnový syndrom). Indiáni či Papuánci to naopak dělají vědomě, protože  neskrývají své instinkty a cíle, nemají žádná zástupná vysvětlení. Samozřejmě  etnografové tato pouzdra jednoznačně vysvětlují  jako ochranu před trny a ostny pralesního křoví, kudy muži při lovu běhají. Jistě i k tomu to slouží. Amazonští Bororové si třeba na penis nasazují jakýsi jehlan ze zkrouceného lýka či Papuánci jakési pouzdro, jehož velikost má jasný vzkaz. Na tomto místě nelze opomenout historku A.V. Friče, který si u Bororů stěžoval, že indiánský krejčí mu střihl malé pouzdro.  Však také Frič  u Chamakoků zanechal svoji jasnou lidskou stopu, jak se sluší a patří. Jeho indiánská dcera má už osm potomků hrdě nesoucí jméno Fric. Chlapi jsou proto na svůj nástroj plodnosti náležitě pyšní a ješitní, a když to nešlo, odjakživa tu byli šamani a mastičkáři, kteří se to snažili napravit, aby se mužský cítil dobře a funkčně. A to tak, že pokud možno až do smrti. Právě proto, že muž, samec, byl stvořen být plodným pořád. Není proto ve světě nic zvláštního, že muži, kde se dožívají sta i více let, mohou mít stále potomky. Jsou k tomu předurčeni. Velký ideál mnoha mužů je zemřít při výkonu této služby, aby ještě na poslední chvíli mohli provádět svou rozsévačskou činnost. Dlužno podotknout, že činnost záslužnou, jinak vyhyneme a přijdou sem po nás třeba šikmoocí mravenci, kteří to umí lépe a četněji.

Yanomamové jako jedni z posledních etnik na Zemi jdou do války zcela otevřeně ne pro získání teritoria, ale pro získání vagín, potažmo děloh.  Války či spíše bitvy však nejsou u nich na pořadu  každou chvíli, jak se rádo traduje. Svým sousedům jakoby říkali, nechte si své teritorium, stejně vás zabijeme, ale vezmeme si jen vaše ženy, a vrátíme se domů, abychom se mohli ještě více rozmnožovat. Vagína prezentující dělohu je kolébka života. Ostatně podobně třeba bonapartští vojáci, když táhli Evropou, zanechávali za sebou své potomky, jako ostatně každá armáda. Ať již z čiré lásky, chtíče či pouhého znásilňování.  Doklad u indiánů je evidentní. Například ženy karibských etnik, známých válečníků, byly ukradené ženy z arawackých kmenů. Mateřština jejich dětí pak byla arawačtina zatímco karibština byl jazyk až na druhém místě. My, lidé o něco modernější, při dobyvačných válkách říkáme svým sousedům: chceme získat vaše teritorium. Podvědomě je to však stejné. Chceme vaše ženy a zaplnit našimi potomky vaši zem. Indiánská žena rodí stále, hned jak se stane dospělou. Nezapírá svoji roli a neustále doplňuje řady svého i cizího kmene. Je tu totiž velká dětská úmrtnost, která je součástí jejich přirozeného výběru a čistění jejich genů. My jsme dětskou úmrtnost výrazně snížili, zaplevelili jsme si na jedné straně své geny a navíc jsme de facto umožnili sníženou pohlavní aktivitu, protože pár dětí nám stačí až až. Tento neblahý trend v poslední době pokračuje a kulminuje „díky“ chemizace potravin, životního prostředí a nepřirozeného způsobu života, které snižují plodnost  obou pohlaví. Vytoužený kamenný penis Mayů je tak spíš divadelní artefakt mladých pornoherců a pornočasopisů, což jim ostatní jen tiše závidí, i když je to spíš virtuální hra. Sexuální poradny se stále více zaplňují a možná nebude daleko doba, kdy za těmi posledními plodnými a schopnými muži budou stát zástupy žen, aby zachránily lidstvo.Takže se zdá, že vyhynutí se nám blíží a přijdou ti šikmoocí mravenci? Přirozený boj o vagíny se změní v nepřirozený boj o penisy.

Když se jedná z dcer  Bolka Polívky údajně děsí neustálé plodnosti svého otce, musí si uvědomit, že on pouze plní svoji lidskou funkci a roli na této Zemi. Jiní se třeba za tuto roli stydí nebo ji skrývají. A proč je to právě on a ne Fanda ze Žižkova?  Protože má na to, vypracoval se, je bohatý a svojí profesní cestou se profiloval  a ženy  tím pádem na sebe lákal jako nějakými samčími feromony. Jinými slovy jakákoliv mužská aktivita vede k jednomu cíli: k vagíně. Chci být chytrý a studovat, chci být bohatý, hezký, atraktivní, zvláštní, výjimečný. Jsou různé cesty  různých mužů k stejnému cíli. Jakékoliv vítězství  je totiž pro ženy lákavé, čímž podvědomě zabezpečují lepší a schopnější další generace. Tak jako u zvěře, kde se jelen také pyšní svým parožím před svými laněmi, či pávi svým barevným ocasem, aby přilákali nové a nové družky. K tomu, aby rozšířili své semeno, potažmo teritorium, potřebují jejich vagíny. Indiáni si proto také krášlí a malují celé tělo, zdobí péřovými čelenkami, ozdobami, náhrdelníky ze zubů zvěře, z tapírů či jaguárů. Vše má přilákat pozornost žen, která se zatím někde „hrabe v popeli“. Ta naopak nesmí upoutávat pozornost. Mohla by přilákat zlo, nebezpečí nepřátel či zlých duchů. Tím chrání své potomky.  Jaguáří náhrdelník muže na dálku  zjevně vypovídá o jeho dovednosti, je jasným doporučením ženě. Zdaleka veřejně hlásí: jsem silný chlap, tvoje děti ode mne budou také silné, jsem silný ti je udělat. Naši muži se třeba pyšní státními řády, akademickými tituly či příslušností k VIP, ale v zásadě jde zase o zástupný mezistupeň k jedinému cíli, aniž si to muž třeba uvědomí. Jeho společenské ohodnocení láká ženy, protože jim hlásí: jsem chytrý, inteligentní a tím pádem bohatý. Tvé děti se mnou budou stejné, proto ti je musím udělat. Muž  své ženy ve  svém okolí automaticky a zcela podvědomě hodnotí jako možnou rodičku jeho potomků. Je k tomu předurčen.

Ten hloupější, ale třeba v byznysu schopnější, láká ženy třeba na své bouráky, kočkolapy. A ty zase hlásí: podívejte se všechny, jsem bohatý, tvé děti budou také bohaté, nech si mně. Jiní předvádějí své svaly na sportovních kolbištích jako třeba Jaromír Jágr či Tiger Woods a lákají ženy na svoji fyzickou dokonalost i finanční zázemí se stejným cílem. Tělesně méně vyvinutější a neforemnější si musí najít jinou specifickou cestu. Takový Woody Allen si ji našel. Každoročně točí nový film jak zběsilý a ženský se z něj mohou pominout. Upřímně řečeno milé dámy, kdyby nic netočil, která z vás by jste si jej na ulici všimla? Točení filmu je pro něj zástupné sexuální lákadlo, feromon. Politici, postavou malí i vysocí, vzhlední i nevzhlední se derou volbami k moci, která ženy láká jak blyštivé démanty. Nicolas Sarkozy či Mirek Topolánek je  za chvíli obklopen řadami žen, pokud možno blondýnek, s kterými pak dobývá Evropu i plodnost. A když je někdo třeba kripl, jako byl Joseph Goebbels, vybral si právě moc jako svoji cestu k ženám a k svým mnoha potomkům. Neměli bychom jim to však vůbec zazlívat ani závidět. Jsou k tomu předurčeni.

Každý holt se profiluje jinak, každý má jiný recept, ten dělá to a ten zas ono, jak bychom mohli parafrázovat Werichovu filmovou píseň, ale všichni spěchají k množení. A když na to není či nemá, myšleno na udržování chodu svého potomstva, tak alespoň mu jde jen o ten akt pouštění semena. Tento zmar je však proti zásadám lidské kultury, proč jsme tady. A pak třeba přijdou ti šikmoocí mravenci.

Dávné generace lidí, kteří ještě žili přirozeně a v lůně přírody, viděly symboly penisu v mnoha podobných tvarech. A často to byly právě zbraně, protože penis je de facto zbraň, mužská zbraň. A tak hlavně pušek, děl i tanků jakoby říkaly: jsme tady, jsme schopny vás oplodnit. Sigmund Freud by možná ani neoponoval. Každý meč, nůž, kopí, oštěp, mačeta nese v sobě tento archetyp. Ne nadarmo masochističtí černošští válečníci v Kongu v dobytých území strkají ženám do vagín hlavně svých kalašniků, jak dokládá Jana Klicperová.  Ne nadarmo indiáni z Amazonie, či spíše řečeno jejich šamani symbolicky strkají do vagín žen dlouhé  posvátné flétny „yakuí“ k protržení panenské blány. Flétny jsou například v rituálu Yurupary asociovány s mužským elementem, zatímco tykev s ženským. Jsou to symboly penisu a vagíny. Flétna podle věhlasného antropologa Stephen Hugh-Jonesa symbolizuje nejen  muže, ale i Slunce a tykev zase Měsíc s Oblohou. Včelí vosk v tykvi je symbol mužského semena a má vztah k Plejádám. To je, jak je všeobecně známo, hvězdokupa složena s množství hvězd. Je nebeským symbolem četnosti, množství, a tím pádem i plodnosti. Plejády výstupem na Oblohu v Amazonii přinášejí  déšť. Ten nastává po období sucha plného mužské aktivity (kácení stromů, příprava políčka právě mačetami a sekerami, symboly penisu). Dešťové období je naopak naplněno ženskou činností (z půdy, symbolu vagíny, z vysetých semen vyrůstají rostliny, úroda). Tyto mytologické informace přenášejí šamani na mladé indiány právě proto, aby nepřišli šikmoocí mravenci. 

Obě opozita, Slunce a Měsíc, jsou  astronomické konotace mužského a ženského symbolu na Obloze, aby s tím nemohl  z lidí nikdo ani hnout a vše fungovalo jak má, jak je to zaznamenáno tam nahoře. Obě opozita jsou spojena v konjukci, v sblížení. Je to spojení sexu v reprodukci, je to komplementárnost mužské a ženské činnosti (práce) spojené v obou  ročních cyklech. Slunce a Měsíce, sucha a deště, dvou hlavních principů.  V indiánských obřadech Yurupary je toto vše pojato a náležitě akcentováno. Je to totiž zároveň mytická výzva k životu. Aby nepřišli šikmoocí mravenci.  

Politika, kultura, výchova, etika, ekonomika jsou pouze naše konvenční a společenské hry, které by měly vést k původnímu cíli. Mnohdy tento cíl je už tak zastřen, že se ztrácí v nedohlednu a zastupují jej jiné aktivity.   

Obdobně Anton Markoš ve Vesmíru před časem psal, když hodnotil publikaci  Patricka Tierneye Darkness in El Dorado, že přirozenost člověka  musíme hledat právě u přírodních národů ještě žijících přírodním způsobem lidské existence. Zcela souhlasím a jen  dodávám: logicky ne u obyvatel městských civilizací. Všeobecně známým příkladem jsou zmínění Yanomamové ze severní Brazílie a jižní Venezuely, kteří jsou lovci, sběrači a začínající kopaničáři, kteří obdělávají své pralesní zahrádky banánů, manioků, atp. Tito lidé, ostatně  jako i většina amazonských indiánů, s kterými jsem žil a jež zachovávají svůj modus vivendi, si nepotřebují nic namlouvat, vytvářet nějaké společenské konvence, obezličky, falše a tabu. Jsou přirozeně přirození a stále u nich vidím tu původní nefalšovanou a neskrývanou snahu o předávání svých genů co největší řadě potomků, ať již cestou válek nebo únosů. Bohužel vzrůstající neplodnost mužů v naší civilizaci možná pozmění tento přirozený boj o vagíny, potažmo o dělohy v nepřirozenou bitvu o penisy, potažmo o spermie.

Mnislav Zelený Atapana  ( otištěno v Lidových novinách 11.12.2010 )

Foto - festival Caminos 2010Foto - festival Caminos 2010

 

cha!

lidí je přes 10 miliard a ještě máte strachy o plodnost? spíš se zdá, že lidé za celou svoji historii zvládnuli jenom šukání.

Autor stránek: Vojta Filip