Rumunsko - Banát 2010 - česká vesnice Gerník

Na loňském cestovatelském festivalu Caminos se zástupci organizace Člověka v　tísni a kepely LIWID předběžně dohodli na možném vystoupení v　rumunském Banátu. Mimochodem zpěvákem této karlovarské kapely je moderátor našeho cestovatelského festivalu Jenda Herec. V　té době nešlo vlastně o žádnou závaznou dohodu, ale jen o možnost. A tak jsem byl tak trochu překvapen, když mě Jenda v　polovině srpna zavolal, že se jede. A protože jsem v　loni přislíbil odvoz, nebylo o čem přemýšlet. Slib je slib, i když Rumunsko není zrovna za humny.

   Na 14ti hodinovou cestu jsme se vydali v　sobotu večer 21. Srpna. Maďarsko-Rumunskou hranici jsme bez problémů projeli brzy ráno. Žádná důkladná kontrola ani úplatky se nekonaly. Hned za hranicí jsme si všimli, že silnice jsou v　podstatně horším stavu, než třeba na Slovensku nebo v　Maďarsku. Díry, výmoly a mizející asfalt nás doprovázeli až do městečka Moldova Veche. Posledních 18 km se o silnici jako takové nedalo ani mluvit. Do Gerníku vede spíše polní cesta. Pravdou je, že jsme si na ní po pár dnech zvykli, a pak nám ani tak hrozná nepřipadala.

   Bylo zvláštní, když nás po cestě dlouhé 1150 km přivítali české nápisy a lidé mluvící češtinou. Do Gerníku, jedné z　pěti českých vesnic v　rumunské části zvané Banát, jsme dorazili krátce po jedenácté. Auto jsme zaparkovali na malém náměstíčku, hned vedle hospody. Nikomu z　nás se nechtělo věřit, že jsme dojeli do Rumunska, protože všude kolem zněla čeština. Na náměstíčku se shlukovali nejen domorodci, ale také spousta českých turistů, kteří sem přijeli na dovolenou. Příjemným zjištěným po dlouhé cestě bylo, že pivo je výborně vychlazené, a také že se dá za jeho konzumaci platit českými korunami. 

    Zatímco se členové kapely připravovali na večerní koncert, my jsme se šli ubytovat, což pro jedny znamenalo postavit si stan, pro druhé zabrat volnou postel v　chalupě. Menší průzkumnou procházku po vesnici jsme zakončili na dvorku paní Boudové, kde se podávala večeře. Výborná domácí strava v　podobě domácího kuřecího vývaru a pečeného bůčku se šťouchaným bramborem chutnala všem. Před koncertem skupiny LIWID vystoupily kapely HELEMESE a Jana LOTA. V　provizorních podmínkách kluci z　LIWIDU odehráli jeden ze svých solidních koncertů. Na to že Jenda 2x zapomněl text a několikrát pomíchal sloky, si už dávno všichni zvykli. Po půl noci jsme zalehli unavení a vyčerpaní.

   Již doma jsme se dohodli, že využijeme vzácné příležitosti, když už jsme se sem na pozvání Člověka v　tísni dostali, a zůstaneme další 2 dny. V　plánu jsme měli poznat Gerník a jeho blízké okolí.

   Ráno začalo výbornou snídaní u pana pekaře Nedvěda, který servíroval jednu pekařskou dobrůtku za druhou. Podávali se domácí koláče, vdolky nebo croissanty plněné nugátem. Hned po ránu se servírovala i slivovička, také domácí. Pan Nedvěd se ukázal nejen jako pracovitý člověk, ale také jako výborný podnikatel, který umí všechno zařídit a dobře prodat. A tak jsme se po jeho výhodné nabídce stěhovali ze stanů do apartmánu. Po snídani jsme se vydali na procházku k　jeskyni, tzv. Turecké díře, a odtud po žluté kolem vodopádů zpět. Turistické trasy v　okolí Gerníků jsou dobře značené, a tak se nebylo čeho obávat. Cestou jsme se kochali nádhernými výhledy, podívali se do jeskyně a vykoupali ve studeném jezírku.

   Jen časové rozložení trasy jaksi neodpovídalo našim propočtům. A tak když nám po 6ti hodinách zůstalo zdolat ještě 11 km do kopce, rozhodl se Jenda pro autostop. Prvním stopnutým autem odjela Léňa s　Davidem až do Gerníku. Mimochodem, řídil ho Čech, který vezl rumunského policajta. Do dalších dvou stopnutých aut se vešlo ostatních 8 členů výletu. Rumunští řidiči nás vyhodili ve vesnici Padina Matei, kde jsme budili velkou pozornost. Zapadli jsme do prvního obchodu se smíšeným zbožím, nakoupili chlazená piva, a na terase před obchodem je s　místníma popíjeli. Konverzace nevázla, protože jeden Rumun uměl pár slovíček česky. Ale to už se ze zatáčky vyřítil David s　naším Wolksvagenem. Pohodový den jsme zakončili tradičně dobrou večeří u paní Boudové na dvorku.

   Druhý den po snídani se jelo na pole vykopávat brambory. Dřevěný povoz tažený traktorem se nejevil dobrým dopravním prostředkem pro Léňu, tedy pokud nechtěla porodit předčasně. A proto jsme si my dva udělali vlastní program. Zatoulali jsme se až k　vodním mlýnkům, kam později dorazili i všichni ostatní. Za 10 vykopaných pytlů brambor se pekař náležitě odvděčil, a v　těsné blízkosti mlýnků připravil piknik. Na ohni se pekla slanina a kukuřice. Domácí slivovička se zajídala ovčím sýrem, a tak žaludky nezůstali po namáhavé práci na poli prázdné. Navíc se všichni mohli podívat, jak se v　Gerníku dodnes mele mouka v　malých říčních mlýncích. Večer pan pekař ještě připravil jehněčí nakládané v　kopru, zelný guláš a ke stolu pozval muzikanta s　harmonikou. Hezčí zakončení v　Gerníku jsme si ani nemohli přát.

   Loučení bylo smutné a domů se nikomu nechtělo. Místní lidé jsou velice pracovití, dřou od rána do večera, a i přesto se umějí mile zasmát. Jejich pohostinnost a dobrota se nám všem vryla do srdcí. Slibili jsme si, že se příští rok zase vrátíme. Organizace Člověk v　tísni se snaží české menšině pomáhat nejen finančně, ale také například propagací tohoto unikátního místa. Jednou z　akcí na podporu byl právě 2. ročník koncertu pro českou menšinu v　Rumunsku. Budou ale tyto aktivity stačit?? Budoucnost českých vesnic Gerníku, Svaté Heleny, Eibenthalu, Šumice a je ohrožena. Mladí lidé z　Banátu odcházejí a staří pomalu vymírají. Práce na polích je úmorná, což jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli. Není se čemu divit, že mladí lidé po tomto životě, plném dřiny netouží.

   I vy můžete pomoc na záchranu českých obcí v Rumunsku. A jak? Krom zaslaní DMS přes Člověka v　tísni, se stačí do Banátu zajet podívat, na dovolenou. Agroturistika pomáhá místním lidem s　přivýdělky, a pro vás bude ubytování a stravování v　rodinách jistě velkým zážitkem.

Tak hurááá do Banátu za krajany….

PS: 3. – 5. Září se uskuteční v　Karlových Varech folklorní festival, na kterém vystoupí taneční a hudební soubor z Gerníku. Přijďte se všichni podívat.