SALTA

Okna autobusu se orosila, venku prší. Jsme rádi, protože po dešti se pokaždé malinko ochladí. V posledních dnech nás doprovázelo horké a suché počasí, bez deště. Potili jsme se a nestačili kupovat vody. Kryštof vypil dobré 2 litry vody denně, plus nějaký 100% džus. V Saltě snad bude panovat příjemnější počasí. Z autobusáku jedeme taxíkem do rezervované hostelu. Ne vždycky bývá vše stejné a dokonalé jako na fotografiích L Hostel je ošuntělý a špinavý. A i když je recepční milý hoch, který se snaží udělat pro nás maximum, rozhodujeme se najít jiné místo. Přeci jen chceme v Saltě zůstat 6 nocí, a proto potřebujeme mít dobrou základnu a vhodné a čisté místo pro Kryštofa.  Necháváme krosny na pokoji a vyrážíme do ulic Salty. Po dlouhé cestě jsme rozespalí. Deštěm smáčené ulice už dávno vyschly a město sužuje letní žár a teplota nad 35 st.

Na náměstí usedáme do pěkné kavárničky a v průvodci hledáme možnosti ubytování. Ke kávě dostáváme velkou sklenici vody a malé croissanty. V ulicích Salty hledáme ubytování. Rádi bychom se ubytovali v hostelsu nebo v apartmánu s kuchyní, abychom si mohli vařit. Je sobota a tak má většina ubytovacích kapacit obsazeno. V hostelsu Tobias mají konečně volno. Pokoje jsou sice skromné, ale čisté. Postarší majitelé jsou velmi příjemní, a tak platíme za dvě noci. Lenka s Kryštofem rovnou zůstávají na pokoji, já se pěšky vracím do hostelu „Špína“ pro věci. Na recepci se vymlouvám na to, že je tu ubytováno hodně batůžkářů, a že by tu pro Kryštofa bylo hlučno. Za pokoj nakonec nemusíme ani platit, i když rezervace byla přes booking.com.

Den trávíme procházkou po Saltě. Objevujeme rušné i klidné uličky, náměstí a navštěvujeme kostely, kterých jsou ve městě desítky. V parku na Plaza 9 de Julio děláme delší zastávku. Park je stíněný palmami a tak skýtá ochranu před spalujícím sluncem. Kryštof se v parku učí chodit. Opřený za kočárkem chodí sem a tam. Občas se pustí, stojí na místě a udělá pár krůčků, to vše samozřejmě pod naším dohledem. S kočárkem se někdy zastaví u lavičky a navazuje kontakt s místními. Na lidi se nejdříve zasměje, pak zamává a jde dál J. Aby byl Kryštof ve své kůži, musí takovýchto kontaktů navázat několik za den. A lidé mu pozdravy opětují, mávají mu, hladí ho, líbají a někdy i fotí.

Na radu paní domácí hostelu Tobias jdeme odpoledne na jídlo do přilehlé restaurace. Objevujeme tak obyčejnou a prostou restauraci, kde výborně vaří. Moc turistů sem nezavítá a osazenstvo tvoří výhradně místní lidé. Ke stolu nás usazuje majitel, kuchař a číšník v jedné osobě a nabízí jídla z obědového menu. Dáváme se grilované kuřátko s bramborami, telecí řízek s hranolkami a volským okem, zeleninový salát a velké pivo pro dva. Kryštof dostává zeleninový polévku s těstovinami a hovězím masem. Polévka by v klidu mohla konkurovat polévkám od našich maminek. I ostatní jídlo chutná jako doma uvařené. S majitelem se během oběda bavíme o tom, odkud jsme, proč jsme v Argentině a co všechno bychom v Saltě a jejím okolí chtěli vidět? Za výborný oběd platíme nakonec 55 pesos, což je 1/3 ceny v jiných restauracích. Už teď víme, že v Saltě kuchyň potřebovat nebudeme.