Sumatra - Bukit Lawang ( 2.4.2011 )

Je druhy aprilovy den, sedim v centru hlavniho mesta Malajsie Kuala Lumpur a snazim se napsat par radek. Opravdu se snazim, protoze klavesnice se leskne, jak kdyby  tu prave nekdo dojedl burty s cibuli. Alespon se muzu vymluvit na hrubky. Chtel bych podekovat vsem za mila narozeninova prani a take se omluvit za to, ze se planovana oslava v hotelu Pupp neuskutecnila. Snad nebudou chtit poplatek za narychlo provedene storno rezervace. Snad celou francouzskou restauraci pronajali narychlo nekomu jinemu. Ja se nechal zlakat revem opic a narozeniny oslavil spolecne s orangutany v divoke prirode. No mozna by se nekdo z Vas po nekolika douscich alkoholickeho napoje choval take jako divoke zvire z dzungle.
Co nas tedy jeste potkalo, nez jsme dorazili do Kuala Lumpur ? Jezero Toba v centru ostrova Sumatra jsme opustili casne rano po trech stravenych nocich v levnych a velmi utulnych bungalovech. I v tuto nesezonni dobu se seslo nekolik turistu, kteri probirali sve probehle i nastavajici putovani. Setkali jsme se s Anglicanem v podobnem pojeti obliceje a kaderi sedivosti Steva Martina a velmi charismatickym pojetim sebe sama. Je tri a pul roku na cestach a timto zpusobem zacal zit svuj zivot , ke kteremu mu dopomaha renta. Napadla me odpoved na otazku " Jak velky je Tvuj dum ? " , odpoved zni " 47 kilogramu ". To byla jeho celkova domacnost ukryta ve dvou zvazadlech. I tak se da pojmout zivotni cesta, nebyt pripoutan vsemi ruznymi pravidly a kracet jen tak svetem. Bylo na nem videt, ze mu to opravdovou radost prinasi a tu rozdaval i kolem sebe. Samozrejme , ze se zajima o deni ve sve rodne zemi, ale vice nez nejapna politika ho zajima, jak zrovna dopadl zapas Liverpoolu.
Takze opustime jezero a ceka nas celodeni cesta do narodniho parku Bukit Lawang severneji od mesta Medan. Snad se nam podari tam dorazit do setmeni, Cesta je lokalnim busem dlouha a upocena. Kdyz dorazime do Medanu, potkavame milou mistni divku , ktera s nami spolecne opousti autobusovy terminal a pomaha nam dostat se na dalsi. To uz tak vetsinou byva, ze ve vetsim meste neni jen jeden autobusak, ale do ruznych smeru musime vyrazet z ruznych mist. Kolem ctvrte vyjizdime do narodniho parku za velkeho smradu , ktery je ukryt snad nekde pod mou sedackou, Casto podezrivam i sebe , jestli aroma nevychazi ze mne. Do Medanu se jeste vratime, abychom odtud odletli do jiz zminene Kuala Lumpur. Netusime jeste, jake si na nas mesto behem nasledujicih dvou dnu pripravi privitani, ze tak tak stihneme odlet do KL.
Do Bukit Lawang jsme prijeli uz za tmy a velmi vydatneho deste. Jetse z autobusaku jsme museli odjet malou motoriksou do vesnice, kde je ubytovani. Nastesti mel motorkar velky igelit, kterym nas kompletne prikryl. Ubytovali jsme se v hoteluhned na zacatku vesnice, protoze kvuli desti ani nebylo za tmy poradne kam slapat. Stacilo, ze musime prejit vratky a kluzky houpaci most pres reku, na jejimz druhem brehu se nachazi nas hotel. Toto misto se nestastne zapsalo do dejin v roce 2003, kdy diky erozim do vesnice behem 15 minut vniklo obrovske mnozstvi vody a rozvodne reka tak smetla vsechno, co ji prislo do cesty. Uvadi se , prislo o zivot 200, ale i mozna az 400 mistnich lidi. Ve vsech je ta vzpominka pry stale ziva. JInak je toto misto zname vyskytem orangutanu a sprava parku se stara o prevychovy mladat tak, aby je po dobu stravene v karantene a v prostorach parku navratili opet do divoke prirody. Snazi se je krmit dva krat denne, ale tak, ze jim davaji pouze jednostrannou stravu, to proto, aby byli nuceni si sami v dzungli hledat zajimavou a pestrejsi potravu. Tento projekt byl zalozen v roce, kdy mnoho zajimavych veci prislo na tento svet. Byl to vyznamny rok 1973.
Pro nas byla cesta do teto divoke prirody posledni moznosti spatrit orangutany v prirozenem prostredi. Na ostrove Borneo jsme toto stesti nemeli, i kdyz jsme potkali mnoho ruznych opic. Orangutan je ale orangutan. Muze mu maximalne konkurovat klidas Kahua nosaty, ale i tak se to neda srovnat. Ostatni mensi opice jsou uz potom takovy bezny vrabcaci. Makaku nam poskakovali nad hlavami skoro porad.
Nasledujiciho dne jsme se spolecne s pruvodcem, ktery nas odchytl uz po ceste v autobusu do parku, vypravili na jednodenni trek do dzungle. V autobuse nam pripadal jako divny pavouk a hochstapler, ale postupne se z nej vyklubal prijemny spolecnik a znalec okoli. Nabizi se otazka, proc tomu tak bylo. No proto, ze se take narodil ve vyznamnem roce 1973. Kdyz se Vam podari spatrit poprve orangutana ve volne prirode, je to jak navstivit koncert U2. Ostatni opice jsou potom ve srovnani jen takovym rytmem songu Michala Davida. Neurazi Vas, ale nijak zvlast nenadchnou. Jsem rad, ze se nam podarilo poslouchat song U2. A to nejenom jeden. Prvniho zrzaveho macka jsme spatrili v korune ne tolik vysokeho stromu. S radosti jsme vybehli k tomu mistu, zcela zpoceni od vlhke dzungle. Nastesti bylo dnes prijemne pocasi, bez prudkeho slejvaku, ten prisel az na noc. Kdyz jsme dorazili ke stromu , kde se orangutan povaloval, zaujali jsme misto vyhledu asi 10 metru do nej tak, abychom ho nenastavli a nevyrusili. Je to uplne jiny pocit, nez kdyz se na takove zvire divate v zoo. Nevite, co se mu muze splasit v hlave. Tento samec byl ale klidny a jen obcas nam daval najevo svou silu, kdyz vycenil zuby nebo se roztahl paze, abychom ho videli v cele sve sile. Vazil pry neco ke 120 kilogramum. V dalce jsme potom uvideli jeste jednoho, ktery nam ale unikl behem chvile kamsi v hloubku dzungle. Smerovali jsme k mistu, kde pry po ranu zahledli jini pruvodci orangutani samici s maldetem. Mame byt ale velmi opatrni, je pry dost agresivni. Naslapovali jsme dost opatrne a pokukovali vsemi smery. Oci zamerene jen na zrzavy chuchvalec uprostred zeleno sveta. Uvidel jsem ji opet v dalce, gestikuluju tichymi znaky smerem k pruvodci, tenm ale zareaguje az po chvili. Je to opravdu samice s ditetem. MUsime se ruchle dostat k ni , nez sleze ze stromu. Utikame a v jedne okamzik stojime asi 3 metry proti dame, ktera se nam ukazuje v cele sve delce a sirokosti v naruci s malym prckem. Uz je tesne nad zemi , takze nam musi stacit tak 10 sekund, na seznami a foto. Potom se otacime a utikame ze vsech sil na horu do kopce. Radeji se ani neotacim, protoze pruvodce utika vedle nas. Rikam si , ze to asi nebude jen tak plany polpach. Po nekolika desitkach metru jsme v bezpeci a muzeme si v klidu uvedomit ten pocit, byt ji v takove blizkosti.
Zbyvajici dve hodiny v dzungli nam ukazali uz jen nejake zelvy a male opice. Mame ale skvely pocit, ze jsme videli orangutany. Krasny darek k mym narozeninam. Cely upoceny po prichodu k hotelu skacu do reky, ktera je v techto mistech pruzracne cista. Ales se jeste vydava na pruzkum horni casti vesnioce, kde se nachazeji krasne moznosti ubytovani v bungalovech obklopenych dzungli. Nabizi se zde nadherny vyhled na okoli a male vodopady padajici do reky, ktera smeruje dolu do udoli.
Rano se vracime do Medanu na letiste. Letadlo nam leti kolem pate odpoledne , tak mame na asi 4 hodinovy presun na letiste celkem dost casu. Jak ale s blizicim se polednem zjistujeme, uz to s caem tak ruzove neni. Pry autobus jede kazdych pul hodiny, ale my uz na smradlavem trhu, kde mistni prodavaji kaucuk k dalsimu zpracovani cekame uz pul hodiny. Nemame jinou moznost, cas nas tlaci, musime si vzit privatni minibus, ktery nas oproti autobusu za celekm vysoky peniz odvazi primo na letiste. Nastesti dodrzel, co slibil, a nenabira dalsi pasazery. V jizdime do centra Medanu a pred nami se objevuji prvni naznaky prekvapeni, ktere uz jsme zminil. Velmi vydatne deste prispely k tomu, ze se rozvodnila reka a zaplavila pomerne velkou cast mesta. Nastavi opravdovy ulicni chaos a dokonala zacpa. Voda caso saha az po pas, ale i tak auta i motorky projizdeji. Kdyz uz to vypada , ze jsme ze vseho venku, opet se vracime k vodmimu zivlu. Tocime se v kruhu a nemuzeme se dostat k letisti, ktere uz neni daleko. Na nejaky cas doprava zcela uvizne a my asi 20 minut stojime v zacpe. Jsme prekvpan, jak mistni tuto situaci prozivaji celekm v poklidu. I kdyz obcas na krizovatce zavladne hlahol a zvysene hlasy. Mame trochu obavu, abychom to ztihli, ale zbyva jeste asi hodina a pul do odletu. Nakonec jsme z vodni pasti vysvobozeni a zastavujeme na letisni. Tady uz v televizi bezi zabery z povodni a na obrazovce vypadaji celkem hrozive. To uz je ale casto dano kvalitnim televiznim zaberem. Nekdy je honba za senzaci daleko jina nez relana skutecnost.
Odletame do KL, kde stravime posledni dve noci. Jiste si nenechame ujit Petronas Twin Tower.