Taganga a Parque National Tayrona (dusan)

Taganga -  Celodennim presunem jsme se dostali z Tolu pres Cartagenu do Tagangy. Kdysi mala rybarska vesnicka. Dnes raj turistu a cestovatelu. Lakadlem je vychozi misto pro trek na Cuidad Perdido (setidenni trek, ktery se nam letos bohuzel nevesel do rozpoctu) nebo do narodniho parku Tayrona (do ktereho jsme se chteli podivat). Taganga lezi u more, v male zatoce. Na plazi, kterou oblehaji rybarske lodicky se koupat neda, ale v jejim blizkem okoli je nekolik plazi, ktere sice nepatri mezi nejlepsi na svete, ale ke koupani ve vedru, ktere tu panuje jsou postacujici.

Do Tagangy jsme prijeli pozde vecer. Taxikar nas vyhodil u vyhlidnuteho hotelu, ktery byl plne obsazen. Nabizeli nam jiny, spinavy. Chvili jsme bloudili nocnimi ulickami, nez si nas vsiml Pilo. Jeho malym pensionkem s rodinou atmosferou a levnou nabidkou ubytovani, jsme nepohrdli a dokonce zustali o jednu noc dele, nez jsme puvodne zamysleli. O Taganze v pruvodci pisou, ze si bud to oblibite a milujete ji nebo, ze ji absolutne nenavidite. Myslim, ze nam se tu libilo. Mozna take proto, ze neni nejvyssi sezona a turistu tu mnoho neni. I kdyz na druhou stranu, Taganga je misto, kde jsme jich potkali asi nejvice. Kata s Alesem potkali dokonce dva Cechy z Hradce.

Parque National Tayrona -

Po snidani na nas ceka taxikar, vyjizdime do 35 km vzdaleneho parku. Na fotkach a reklamnich materialech vypada skvele. Zelena dzungle, krasne pisecne plaze a spousta kokosovych palem. Jako z katalogu. Jenze tady v Taganze je sucho. Zeme je spalena od slunicka, stromy postradaji listy. Jedinou zeleni v sirokem okoli jsou vzrostle kaktusy. Jak to asi bude vypadat v Tayrone?, tak tato myslenka se honi vsem hlavou.

Za Santa Martou vjizdi taxikar do pohori Sierra Nevada, nad kterym se honi mracna. Priroda se pomalu zacina menit. Mijime vice zelenych stromu. Venku je vedro k padnuti, a tak v taxiku skoro usiname. Za pul hodiny stavime u brany do parku, kde musime nejdrive projit dukladnout prohlidkou, zda-li si s sebou nevezeme nejake drogy. Platime vstup, dostavame papirove pasky na ruku a pokracujeme dale v ceste. Priroda se v tomto miste definitivne zmenila. Husta dzungle obestupuje silnici z obou stran. Za dalsich 10 min. nas ridic vyhazuje na parkovisti a dal uz musime po svych. Vlhkost vzduchu je podstatne vyssi, a tak nas po chvili pochodu jen leje. Nastesti s sebou netahneme krosny, ale jen male batuzky. Schodli jsme se na tom, ze po treku a zkusenotech v horach vlastne toho tolik neprotrebujeme. Uplne postaci kartacek, zubni pasta, rucnik, plavky,jedny trenky na vymenu, jedno tricko, mala deka na prikryti a par penez v kapse. A hlavne repelent.

Po par minutach pochodu se repelent ukazuje, jako nejhlavnejsi vec na tomto treku. Cesty jsou dobre znacene, a tak neni kam zabloudit. A zase ty hovna!!! - od koni. Spousta turistu se na cestu parkem vydava na konich, a proto cesty vypadaji, tak jak vypadaji. Blato a hovna. Tesime se na koupani v mori, at tak docela spechame. Uz je taky docela pozde. Zastavujeme jen na osvezujici kokos, ktery prodava maly indian z kmene Avuaku. Do prvniho kempu prichazime okolo pate. Za chvili se setmi, a tak bychom meli resit ubytovani, ale siroka pisecna plaz a obrovske vlny dostavaji prednost. Skoda jen, ze se na teto plazi nesmi koupat. Jsou tu vleke spodni proudy, ktere sebraly zivoty uz vice jak 200 lidem. Vsude po plazi jsou cedule upozornujici na tuto skutecnost. Smacime si alespon nohy a pozorujeme vlnobiti. Tak krasne se tu sedi.

Hned naproti plazi se nachazi kemp Finca el Paraiso. Dnesni noc prospime zaveseni v hamakach. Pan s recepce nam zavesuje 5 hamak v jednom altanku. Proti desti nas ma ochranit strecha z palmoveho listi, tak uvidime. Proti zviratum z dzungle jen vlastni odvaha. Po veceri ulehame ke spanku. Pro nekoho je to poprve, a tak trochu nezvyk. Po te se v kempu definitivne zhasinaji vsechna svetla, nastava uplna tma. Mame jen dve celovky. Jeste, ze nam pan recepcni navazal hamaky blizko u sebe. V noci nas vice nez divoka zvirata, rusi zvirata domaci, ktera kemp take obyvaji. A tak se pod nasimi a za nasimi hamakami postupne promenaduji slepice, husy, osel a kun. Budicek rano ve 4 hod. obstarava kohout, ktereho kluci nazyvaji eunuchem pro jeho vysoke kokrhani.

Po snidani pokracujeme podel plazi na druhou stranu narodniho parku. Cesta vede kolem plazi i dzungli. Nekde musime prekonavat i prekazky v podobe vysokych kamenu. Na nejhezci plazi parku Cabo de San Juan travime cely den koupanim a lenosenim. Puvodne jsme zamysleli, ze tu i prespime. Ale kemp je jednak preplneny, a take se nam tu moc nelibi. Na vecer se tedy vracime zpet do nasich vyzkousenych hamak. Prsi celou noc, ale strecha z palmoveho listi nepropusti ani kapku.
Rano se probouzime do destiveho dne. Vse okolo je mokre. Kempem protekaji male potucky a cesta je poradne rozbahnena.
Do vesnicky El Zaine, kde bychom meli chytit autobus, je to dve a pul hodiny. V jednoum miste musime sundat sandale a brodit se bosi. Docela neprijemny pocit, kdyz se celou dobu bavime o krovinarich. Vody, kterou nocni dest prinesl je dost. V jednom miste uvizl i vojensky nakladak. V El Zaine chytame u silnice autobus a v klidu a bez ujmy odjizdime zpet do Santa Marty.

A tak muzeme jen konstatovat, ze Narodni Park Tayrona je krasne misto se spoustou zelene, romantickymi plazemi a poklidnou atmosferou. Myslim, ze vice ukazou fotky, az je sem Jarda da.