Trek Los Nevados - den 4. (jarda)

Chtel bych se zminit o tom, co uz nas zacalo obtezovat po tretim dnu treku. Nekoho vice , nekoho mene , ale pocity byli skoro podobne. Bylo to jidlo a piti. Budu psat sve osobni pocity, protoze ty jsou mi nejvic blizke. Samozrejme , ze jsme po celou dobu pili vodu z potucku a rek, nekdy jen tak z ruky, casteji vsak z plastovych flasek, ktere jsme prubezne doplnovali. Vodu jsme nejprve nijak neupravovali. Ale po case jsme zjistili, ze i voda ma sve rozdilne chute a mnozstvi potapecu se lisi mistem, kde vodu naberete. V lesich vyborna, na nekterych finkach take, ale konkretne zde , po treti noci, jakoby reka splachla veskere suroviny z pastvin se zacala jevit nekamaradsky a ja ztratil duveru. V boji o svou pozici se ve mne rvalo jakekoliv sladke piti proti teto vode a zacalo mne zcela ovladat. Vcerejsi sen o Coca Cole a pomerancove stave se vracel i nasledujici noc. A v myslenkach to bylo na poradu celkem casto. Souvisi to i s jidlem. Dnes uz vim, ze pristi vybava cilso jedna by byli ruzne tycinky musli a jine sladkosti a susenky, ktere se potom k veceru mohou zakoncit nejakym kotlikovym gulasem. Sladkosti vsak mnoho nebylo a co prebyvalo, byly trochu zbytecne nakoupene uzeniny. Ty jednak pridavali vahu nasim krosnam a navic alergie na kolumbijsky toastovy chleb v mnohych z nas zustane na delsi cas. Z tohoto duvodu jsme pod jednim kerem zalozili malou soukromou spiz a ponechali ji tak svemu osudu, ale zejmena ulevili svym krosnam. Snad to dale nejak zvladneme.
Nez jsme se rozhodli vyslapnout do dalsich kilometru, prijeli k nasemu taboru dva strazci parku a mile s nami pohovorili. Take nam NASTESTI ukazali spravnou cestu, kam dale. Kdyby neprijeli, urcite bychom pokracovali po te snadnejsi a jednodussi, smerem dolu z mirneho kopce. Toto se tedy nekonalo a my opet slapali do vrsku kopcu. Byla to drina , ale postupne se pred nami nebo spise pod nami oteviral pohled na vzdalene vrcholky kolem a take nadherny pohled na udoli. Taky to byl casa pouziti purifikatoru ( snad to piosu spravne ) na upravu vody. Ja zustal vicemene verny svemu setkani s Coca Colou, snad to brzy prijde. Telo zacalo vice a stale hlasiteji  volat po vitaminech a sladkostech. Susenky a musli uz mi skoro dosly.
Presto jsme se tesili, na dalsi zajimavou zastavku nasi cesty, takzvane Los Thermales. Horke thermalni prameny ve vyskach kolem 4000 metru. Ubehly asi 3 hodiny a my mohli pod sebou spatrit finku, ktera nabizela tato Jacuzzi. Strazci parku uz tu byli pred nami, ale koupel nevyuzili. Aniz bychom se stacili nejak rozkoukat, Ales uz jako prvni prohrival sve telo a zahucel ney¿uveritelnou rychlosti do prirodniho bazenku. Ten nam poslouzil nejen jako relaxacni terapie pro nase unavene nohy, ale take jsme se trochu odmocili a spinu na cas ze sebe odhodili. Mistni spravce, muz na svem miste, kteremu patrila mala zahradka ruznych bylin a take dva zuby ( myslim Fajzo, ze to byla 3 a 4 vlevo dole ) nam nabidl vyborny teply napoj s nazvem aromatiko. Byl osvezujici a lahodny. I kdyz jsme casto doufali, ze budeme na nektere fionce moci vyuzit mistniho pohosteni, tak se nikjdy nekonalo. Mluvim hglavne o jidle. Jidla maji lide v horach tak pro sebe, proroze dovezt jenom treba pytel brambor do hor neni jen tak jednoduche.
Po malem vlastnim pikniku vyrazime dale, kam az dojdeme. Opet stoupame a postupne se vzdalujeme prijemnemu Los Thermales. Horu Tolimu mame stale po sve pravici a pri pohledu na jeji blizkost , jako bychom byli stale na jednom miste. Jeji blizkost byla ale dana tim, ze jsme kolem ni meli takto prochazet do vesnicky Juntas. Tam ale dnes jeste nedojdeme.
Vyhled a pohled do dali je stale velmi lakavy. Taky jsme na jednom miste pokorili hranici ctyrtisic as ocitli se namiste 4100metru. Verili jsme, ze ted uz to bude jen dolu. Taky ze bylo, ale cesta to nebyla jednoducha. Opet se objevily kameny a v zlabovych cestach bylo casto velmi uzko.
Krajina zacala brzy pripominat Slovensko a blizke plane a pastviny nabizely lakave posezeni a lekovani. S Dusanem, ktery se jako vsichni ostatni take pridal k touze po vitaminech a ovoci , bedlivym okem sledovaol, jestli na takovy nejaky strom nenarazime. To co nam v dali pripominalo citronovnik a jeho zarive zlute plody dnes uz nezjistime. BNylo to prilis daleko0 a mozna to byl jen vyplod nasich smyslnych, zadostivych chuti na trochu stavnatosti a kyselosti.
Posledni noc jsme se utaborili za mirny poplatek u dalsi finky. Pani odtud s nami prilis nekomunikovala a na dotaz, jestli by nam neuvarila par brambor, odpovedela, ze nema. V momente nam sklouzl pohled na pytel plny brambor. No co, ona tu byla pani domu.
Zaujalo me, ze na tomto miste , kde zilo jen par pasaku krav a videli jsme v dali tak dve hospodarstvi, bylo velke fotbalove hriste. Pro koho a tady ? Mozna sem jezdi na utajena soustredeni borci z Barcelony nebo Interu Milan, aby privykli klimatu, pokud by v lize narazili na tym z vyssich klimatickych pasem.
Posledni den nas ceka uz pouhy sestup do asi 5 hodin vzdaleneho Juntas. Bude to takova tresnicka na dortu, rikame si. Bude tomu opravdu tak ........???

Par dalsich fotografii z treku ...