Trek Los Nevados - zaverecny 5.den (jarda)

Takze je tu posledni baleni stanu, jiz dale nepotrebne veci nechavame lezet stranou a pomalu se vydavame smer Juntas, cilova stanice. Chceme vyjit drive,abychom kolem obeda byli ve vesnicce. To jsme si ale neuvedomili dve veci. Za prve ,ze nebudeme smerovat uz jen dolu, ale ze nas bude cekat opet tak jako kazdy den nejprve poradny vyslap. Take musim upozornit na druhou vec, ktera ovlivni kazdou cestu tady v horach. Pokud se zeptate na casovou vzdalenost, za jak dlouho asi na misto dojdete,vzdy je potreba k tomuto udaji pripocitat navic tak dve hodiny. Jak jsme zjistili, tyto udaje plati pro konska kopyta a ne pro nase nozky.
Polsedni vyslap stal za to. Vystoupat na 300metru vysoky kopec uzkym zlabem plnym kameni. Potom uz doufam pujdeme jen dolu. Po zdolani vrchu a nabrani novych sil zajasame a poustime se smerem do udoli. To jsme jeste netusili, ze budem muset prekonat dalsich 1700 vyskovych metru. Sice smerem dolu, ale velmi a velmi nekonecnych. Schazime znahornich planin zpet do lesa, ktery v tutodobu pusobi dosti tajemne a je zcela zabalen v mlze. Obcas kolem nas projede jezdec na koni a je neuveritelne pozorovat, jak si tato velka zvirata poradi s uzkymi cestami plnymi kameni. Vyrazili jsmeranobez snidane a kulinarskou spolecnost nam delaji pouze tabulka cokolady a obcasne nezrale ostruziny u cesty. Moje touhapovitaminech se stupnuje a pozakousnuti nezraleho ovoce se me telo dostava do opojne nalady.
Pomalu opoustime mlznou dzungli jurskeho vzezreni a alespon uz je videt o neco dale. Cesta se vsak stale klikati a smeruje do nekonecneho udoli. Martin Mykiska muze potvrdit, ze tato cesta je snad bez konce. Navic krosny,i kdyz zbaveny toastoveho chlebiku, pripadaji tezsi a tezsi. Kameny se mnohokrat promeni v jakoby z bronzu vylitou hmotu , po ktere jeste steka voda amy musime opatrne hledat misto na kazdy naslap. Jdeme setrvacnosti, ale s kazdym dalsim krokem verimev priblizeni vesnice.
Dockali jsme se. Nase cesta bylaopravdu o 2 hodiny delsi a my kolem pul treti odpoledne dorazili do Juntas. Ihned za modernim novym mostem jsmepotkali skupinu skolaku, kteri naspustili, az kdyz jsme s  nimi zapozovali  snad pro jejich skolni casopis. Za chvili uz jsme po silnici mijeli prvni domy. Prepadli jsme ihned prvni prodejnu ovocea zeleniny a vychutnavali lahodu ze sladkokyselych stav. V blizke restauraci , ihned naproti muzeu jsme pojedli a objednali vytouzenou Colu. Myslim, ze pripadne natoiceni reklamniho spotu na tento napojby vyznelovskutku realisticky, pravdive a uprimne.
A jak dopadla nase mise s predanim knihy Albertovi v museu ???? Uz kdyz jsme prochazeli kolem muzea, vratka byla na zamek. Velmi mila servirka Andrea nam sdelila, ze Alberto je v techto casech v nemocnicni peci s problemy se srdcem a museum je tak snad jen na cas zavrene. Predali jsme Andree knihu s jejim prislibem,ze jakmile to bude jen mozne, knihu odevzda do spravnych rukou.
I kdyz to s predanim nedopadlo uplne tak jak melo, pocity z naseho treku to nijak neovlivni. Nebot zivot je cesta a nikoliv cil. Bylo to namahave, narocne, ale taky krasne, opojne a okouzlujici.