Dušan - Latinská Amerika ´11-´12 - Články

Ráno u snídaně zkoumáme možnosti, jak se dostat na pláž „SONO“. Včera jsme si koupili průvodce brazilských pláží. Píše se tu o více jak 1600 plážích Brazílie. Z hotelu vyrážíme na autobusové nádraží v Paraty a hledáme stanoviště odjezdu autobusů do vesničky Laranjeiras. Na autobusáku si stíhám koupit 3 DVD brazilské hudby. Přijíždí autobus s číslem 1040. U řidiče platíme 3 realy a vyjíždíme směrem na severozápad.

Zítra končíme naší téměř tříměsíční cestu, a tak bych chtěl napsat pár úvah a skutečností na závěr. Většinu času jsme trávili, prožívali a pracovali v Brazílii. Brazílie se stala naším druhým domovem. Nebo prvním? Věřte, že se nám ani po takové době, co jsme na cestách nechce vůbec domů. Kdo tu nebyl možná nepochopí. Kdo tu byl, jistě chápe proč?

Poslední dny jsme pobývali na severu Argentiny. Město Salta, přezdívané La Linda (Kráska Salta), se stalo naší základnou na 6 dní. Podnikali jsme odtud výlety do okolních vesniček, městeček, krajiny a hor. Samotné město bylo hodně zajímavé. Zašli jsme se podívat do mnoha kostelů, procházeli se ulicemi, posedávali na náměstích a nasávali zvláštní atmosféru tohoto místa, které se od zbytku Argentiny tak liší.

V sedm hodin ráno stojíme na recepci hotelu a čekáme na příjezd minibusu. Včera jsme si koupili v cestovce celodenní výlet do Salinas Grande a Humahuaky. Navštívíme hory, indiánské vesničky a solnou pláň. Severní Argentina, konkrétně státy Salta a Jujuy (čti Chuchuj) se kulturně více blíží Bolívii a Chile. Vždyť s těmito státy také sousedí. Oproti jiným částem Argentiny zde žije obyvatelstvo indiánského původu, anebo míšenci. Před hranicemi se zvedají do výšek Andy, a právě proto jsme si tuto oblast vybrali k prozkoumání.

Okna autobusu se orosila, venku prší. Jsme rádi, protože po dešti se pokaždé malinko ochladí. V posledních dnech nás doprovázelo horké a suché počasí, bez deště. Potili jsme se a nestačili kupovat vody. Kryštof vypil dobré 2 litry vody denně, plus nějaký 100% džus. V Saltě snad bude panovat příjemnější počasí. Z autobusáku jedeme taxíkem do rezervované hostelu. Ne vždycky bývá vše stejné a dokonalé jako na fotografiích L Hostel je ošuntělý a špinavý.

Na autobusovém nádraží v Buenos Aires nasedáme do autobusu společnosti Urquiza. Čeká nás jedenácti hodinová noční jízda. Míříme do městečka Capille del Monte v pohoří Sierras de Cordoba.  Z oken dvoupatrového autobusu se naposledy loučíme s hlavním městem Argentiny. Noční přejezdy jsou při cestování opravdu nejlepší. Ráno se probouzíme v úplně jiné krajině. Z Buenos Aires jsme překonali vzdálenost 850 kilometrů a ani to nebolelo.

CABJ – tato zkratka znamená Club Atlético Boca Juniors. Celosvětově známý fotbalový club sídlí v Buenos Aires v části zvané La Boca někdy také La Republica Boca. A právě sem dnes míříme. Na náměstí Plaza del Mayo čekáme na autobus číslo 89. Ulice jsou prázdné, bez aut, bez lidí, ale také bez autobusů. Jen Nový rok. Po půl hodině čekání  přeci jeden přijíždí.

Dnes se stěhujeme s hotelu Caseron Porteňos L V centru města jsme si již dříve rezervovali jiný hotel. Po snídani pomalu balíme a popíjíme kafe na terase naše oblíbeného hotýlku. V 11:30 hod. přijíždí taxi a odváží nás do hotelu Parada v centru Buenos Aires. Dostáváme jeden z nově zrekonstruovaných pokojů, čistý s pěknou koupelnou. Vše je v pořádku, ale chybí nám zahrada a terasa hotelu Caseron.

Dnes se vydáváme navštívit městečko Luján (čti luchán), vzdálené od centra Buenso Aires 70 km. Jedeme tedy nejdříve tři stanice metrem na náměstí Plaza Italia. Přes ulici naproti metru stojí několik autobusů. Hledáme číslo 57 a společnost Atlantida. Máme štěstí autobus vyjíždí za 10 minut. Stíháme koupit zpáteční lístky za 120 Kč.

Sedím na terase hotelu Caseron Porteňo. Venku se setmělo. Je krásný teplý letní večer. Právě jsme dojedli půl kilový argentinský steak a dopili láhev červeného Malbecu. Z tančírny pod námi se rozléhá Tango.Nechce se mi vůbec nic dělat, a tak jdu psát další zprávu z cest.  V uruguayském přístavu města Colonia del Sacramento odbavujeme na Check in naše zavazadla, a po té míříme na imigrační kontrolu.