Egypt, Jordánsko, Sýrie, Libanon ´09 - články

Letošní cesta je již dva dny jen minulostí, a tak by bylo dobré se nad naším putováním po Blízkém východě pozastavit. Zamyslet se nad tím, co jsme během uplynulých týdnů zažili. Popřemýšlet nad tím, co nám cesta dala, jak na nás zapůsobila, popř.  čím nás obohatila.

Ráno v Aqabě dáváme brzy ráno snídani a pomalu se loučíme s Jordánskem. Brouzdáme prosluněnými ulicemi a nakupujeme poslední dárečky. Po té se již vydáváme do přístavu, kde nás čeká obvyklá procedura. U jedné přepážky kupujeme lístky na trajekt, u druhé platáme odjezdovou taxu a nakonec stojíme frontu na emigračním. S jordánským razítkem v pase můžeme nastoupit do přistaveného autobusu a ten nás  odváží k lodi. 200 metrů, které zdoláváme autobusem,  bychom  došli i po svých, jenže předpis je předpis.

Ve vesnici Wádí Mousa, nedaleko Petry, nás ráno nečekaně překvapuje sněhová nadílka. Při pohledu z okna si připadáme jako by jsme právě byli někde na Božím Daru, a ne na cestě po Jordánsku. Sníh pokryl okolní kopce i krajinu s olivovníky. Teplota prudce klesla směrem k nule. Vyhlídky na dnešní den tedy nic moc.

Cesta z Wádí Ram do Petry nás překvapuje zasněženými vrcholky hor. Právě projíždíme ve výškách okolo 1500 metrů n.m.,  a tak se není v tomto období čemu divit. Venku se oproti včerejšku ještě více ochladilo.

Minibus z cestovní kanceláře "Wádí Ram tourist" přijíždí před hotel přesně v domluvený čas. Krosny ukládáme do zavazadlového prostoru, usazujeme se na pohodlná místa a pomalu opouštíme prosluněné pobřeží. Z níže položené Aqaby stoupáme po silnici směrem do hor a  teplota pomalu, ale jistě klesá. Na obloze přibývá dešťových mraků a vítr sílí.

Ráno nás vytahuje sluníčko z postelí amánského hotelu. Zdá se, že jsme špatnému počasí a zimním teplotám na dobro ujeli. Všichni doufáme a věříme, že ode dneška nás čekají samé krásné zážitky, dobrodružství a hlavně teplo.

Na hranicích platíme povinnou odjezdovou taxu a Sýrii dáváme na chvíli sbohem. Napjati a s očekáváním vjíždíme do Libanonu. Od hranic projíždíme 50 km kolem pobřeží. Projíždíme i přes město Tripolis a nemůžeme si nevšimnout rozstřílených domů, zasažených nedávnými válkami. Společný taxík nás vyhazuje na malém náměstíčku ve městě Byblos. Městě tak bohatém na historii.  Prošlo tudy tolika národů.

Dnes ráno máme budíček v pět hodin ráno. Vlak z Aleppa do přímořského města Lattakia odjíždí za hodinu, a tak máme co dělat, abychom se sbalili. Tuto noc jsme toho moc nenaspali Jednak proto, že se náš hotel nachází přímo na rušné ulici, a také proto, že noční ruch utichl teprve za deset minut pět. Kolem projíždějící auta, hudba linoucí se z diskotéky, mumlající muezíni a k tomu ještě o patro výše noční pohotovost držící uklizečka.

Ráno na hotelovém pokoji v Aqabě chtějí holky sbalit deky se Spidermanem. A to  se při tom ještě včera Kačka dožadovala na recepci výměny Spidermana za Barbie. Venku je příjemně a tak i s krosnami razíme na snídani. Ulici za hotelem holky větří svými rozmazlenými frňáčky sladkou vůni čerstvého pečiva, a tak jdeme přímo za nosem. Jejich nosíky se nemýlí  a pekárnu opravdu za rohem objevujeme.

Moře v Sharmu je krásné a korály ještě úžasnější. Na druhou stranu postrádá toto turisty vyhledávané místo jakoukoliv atmosféru a cestovatelům nemá, co nabídnou. Chybí tu jakákoliv kultura. Místní lidé jsou naprosto zkaženi turismem. Každý vás zdraví "How are you my friend", jako byste se znali odjakživa. Je to umělé a naučené.