|
|
Venezuela, Kolumbie ´10 - Články
 Pomalu uzavirame letosni cestu po Kolumbii. Zaverecne hodnoceni si nechavame az na doma. Cestou do Venuzely budeme bilancovat. Chtel jsem jen napsat neco o Jizni Americe, kterou mam tak rad, a ktera mi je tak blizka. Jeji kouzlo na mne dychlo, jakmile jsme vysli z letiste v Caracasu. Hned jsem poznal, ze jsem opet tady.
 Taganga - Celodennim presunem jsme se dostali z Tolu pres Cartagenu do Tagangy. Kdysi mala rybarska vesnicka. Dnes raj turistu a cestovatelu. Lakadlem je vychozi misto pro trek na Cuidad Perdido (setidenni trek, ktery se nam letos bohuzel nevesel do rozpoctu) nebo do narodniho parku Tayrona (do ktereho jsme se chteli podivat). Taganga lezi u more, v male zatoce.
 Potkat tak Carlose Valderamu, (po zpevacce Shakire snad nejznamejsi osobnost Kolumbie, fotbalistu, ktery svou chytrosti, fotbalovosti a technikou udivoval cely svet), rikal jsem si doma pred odjezdem. Tak to byla opravdu pecka.....
 Prinasim slibeny clanek z kavove plantaze. (udalo se pred 10ti dny. Kavu, kafe, kaficko, napoj, ktery mam rad, a ktery piji nekolikrat denne. Vzdycky me zajimalo, jak se kava pestuje a zpracovava. A kde jinde ziskat vice informaci nez v Kolumbii. I kdyz hned na zacatek prozradim jednu mylku, a to ze Kolumbie je dnes az na tretim miste v pestovani a exportu kavy. Predstihla ji Brazilie a hned na druhem miste se nachazi zeme, kterou byste si jiste netipli, a tou je Vietnam.
 Jak uz jsem psal, navrat z treku byl rychly, jen jsme se stihli dat v mziku do kupy a vyjeli smer sever a zejmena Karibske more. Myslime, ze je to dobre misto na relax a uvolneni namozenych udu. Vybrali jsme mesto Tolu, ktere neni az tak vyhledavane cizinci, ale slouzi jako oblibene vyletni misto pro Kolumbijce.
 Takze je tu posledni baleni stanu, jiz dale nepotrebne veci nechavame lezet stranou a pomalu se vydavame smer Juntas, cilova stanice. Chceme vyjit drive,abychom kolem obeda byli ve vesnicce. To jsme si ale neuvedomili dve veci. Za prve ,ze nebudeme smerovat uz jen dolu, ale ze nas bude cekat opet tak jako kazdy den nejprve poradny vyslap. Take musim upozornit na druhou vec, ktera ovlivni kazdou cestu tady v horach.
 Chtel bych se zminit o tom, co uz nas zacalo obtezovat po tretim dnu treku. Nekoho vice , nekoho mene , ale pocity byli skoro podobne. Bylo to jidlo a piti. Budu psat sve osobni pocity, protoze ty jsou mi nejvic blizke. Samozrejme , ze jsme po celou dobu pili vodu z potucku a rek, nekdy jen tak z ruky, casteji vsak z plastovych flasek, ktere jsme prubezne doplnovali. Vodu jsme nejprve nijak neupravovali.
 Mozna se budu trochu opakovat , ale treti den , jako kazdy predchozi, byl ve znameni vyslapu. Jelikoz uz bylo dobre videt a dnesni den na nas Tolima koukala z povzdali obalena modrou oblohou, tak nejak jsme odhadovali, kudy a kterym prusmykem nase cesta skrze hory povede. Vyslap to ale nebyl tak narocny, slapalo se sice do kopce, ale uz jsme se pohybovali po ne tak narocnem terenu. Vsude kolem nas byly kytky " ananasy ". Stale jsme se ridili ofocenou mapou z Cocory.
 Mozna se ptate, Proc trek v Kolumbii? Duvodu bylo hned nekolik. Myslim ale, ze tim hlavnim bylo obohatit nase cestovani o neco noveho. O neco, co jsme zatim nikdo z nas nikdy pred tim neokusil. Chteli jsme poznat sami sebe. Ztratit se na par dni v prirode, v horach. Bez vymozenosti civilizace, bez zprav o olympiade, bez mobilu, bez e-mailu. Toulat se, hledat, objevovat, prekonavat a cekat na to, co nam priroda, a hlavne trek jako takovy prinese. Cim nas obohati a posili?
 Bourka na sebe nenechala dlouho cekat. Mraky z udoli nic netusice priletly, kdyz uz jsme spali. Nesmele buraceni, avsak silne prosvetlovani nas probudilo. Vzdy se nad stany cela obloha rozsvitila. Blyskalo to vsude. Meli jsme strach o Kacku, ktera si vzala sice stan, ale ten by poslouzil spise jako ochrana pred sluncem a ne pred destem, ktery v silnych provazech bourku doprovazel.
|
|
